Většina lidí a zvláště rybářů si určitě vzpomene na známou novelu Stařec a moře, která je posledním dílem slavného amerického spisovatele Ernesta Hemingwaye vydaným za jeho života. Příběh, který se odehrává v jedné kubánské vesnici poblíž Havany ve 40. letech 20. století, vypráví o starém kubánském rybářovi Santiagovi, který se po čtyřicet dnů pokouší společně se svým pomocníkem Manolinem dosáhnout úlovku. Posléze ho Manolin z donucení svých rodičů opustí. Úspěch přichází až osmdesátého pátého dne, když rybářovi zabere obrovský marlin. Boj trvá dva dny a dvě noci. Při návratu domů napadnou úlovek přivázaný za lodí žraloci a z obrovského úlovku zůstane rybářovi jen kostra. O tomhle díle se říká, že svým námětem a zpracováním získalo nadčasový význam. Nakolik však tento strhující příběh, který se stal symbolem odvahy a lásky k moři, splývá s realitou? Odpověď nám může dát skutečný příběh, který se stal známému profesionálnímu rybáři Trevorovi Housbymu.
Trevor v té dově lovil zrovna na Bahamách tuňáky. Jednou brzy ráno na konci dubna vyplul z Walker Cay na výpravu za tamními velikány (přiměla ho k tomu zpráva o obrovském tuňákovi, kterého ztratil nájemný rybářský člun v téže lokalitě). Nastražil na vlečné udice umělé i přirozené nástrahy a vláčel je kolem pruhů podvodních rostlin, kde věděl o úkrytu velkých ryb. Nebylo proto překvapením, že se po nějaké době lovu v těchto místehc zvednula voda a obrovská ryba polkla nástrahu. Naviják zoufale kvílel a šňůra byla při pohybu před jeho očima rozmazaná. Háček držel a jakýkoliv pokus o zásek by šňůru přetrhl, proto nechal velkého tuňáka jet – nic jiného mu ani nezbývalo. Už se zdálo, že ryba vytočí všechen vlasec z obrovského multiplikátoru a tím souboj skončí, ale pak se prostě zastavila a začala klesat do hloubky, kde se v temné vodě pokoušela najít útočiště. Následně se tuňák, podobně jako to dělá makrela, položil na bok a Trevor ho musel zvedat centimetr po centimetru a to byly krušné chvíle. Zápolení s obrovským tuňákem se pro něj v poledním žáru stalo krutým bojem, přesto byl však odhodlán dokázat, že jemu se na rozdíl od rybáře z nájemného rybářského člunu rybu podaří zdolat. Dvakrát dostal rybu k hladině a dvakrát se ponořila zpátky do svého živlu. Když končila čtvrtá hodina bitvy, bylo znát, že ryba slábne. Najednou přišel záblesk divoké činnosti končící násilným trhnutím. Poté nastal radikální zlom v souboji. Tuňák se zdál být každou minutu lehčí a k Trevorově údivu téměř přestal klást odpor. Vysvětlení se dočkal ve chvíli, když spatřil živit se na zbytcích tuňákova těla dva kladivouny ještě ve chvíli, kdy bylo torzo obřího těla vlečeno rybími vraty dovnitř lodi. Ryba Trevorových snů se tak stala pouze troskou. Většina těla byla pryč a kůže obrovského tuňáka byla poškrábána hrubou kůží žraločích boků. Přesto tklivé zbytky, které žraloci po svém ničivém díle zanechali, vážily 231 kg. Nelze přesně odhadnout, jaká mohla být hmotnost tuňáka, ale určitě se pohybovala nejméně kolem 450 kg váhy. Trevorovi místo vysněného úlovku zůstal jen smutek doprovázený bolestí v rameni.
Když použijeme metodu srovnání, najdeme samozřejmě mezi fiktivním příběhem světoznámého spisovatele a skutečným vyprávěním známého sportovního rybáře řadu rozdílů. Jednu věc však mají bezesporu společnou. Stali se jakousi metaforou o životě a někdy i o marnosti lidského snažení. Zároveň ale tyto příběhy oslavují nezdolnou aktivitu člověka, který bez ohledu na námahu a překážky jde pevně za svým cílem. To by měl dělat podle mého názoru každý z nás.
