Listopad je měsíc, který rozděluje rybáře na dvě poloviny. Pro jedny je to vrchol sezóny, kdy tráví u vody veškerý volný čas, pro druhé doba revize a úklidu vybavení. No a já jsem něco mezi. Týdenní výpravy pod bivakem mám pro letošek ukončené a nastává doba denních několikahodinových vycházek.
Většinou je cílová ryba o něco menší a postačí vlastně jakýkoli kontakt, tentokrát jsme však vyrazili cíleně na obry, kteří jsou právě během chladnějších měsíců aktivní primárně ve dne – jesetery. Přestože přirozeně od nás krom jesetera malého v přírodě tyto paryby úplně vymizely, je jich na našem území více než kdykoli předtím. Jsou ve sportovních revírech někdy jako hlavní lákadlo, někdy jako zpestření. Ale málokde jich je tolik, jako v údolní nádrži východně od Brna – Jestřabice.
Tato malá přehrada skrývá také velké množství kaprů, ale její jedinečnost spočívá především právě v těchto prastarých ryb. V nádrži je velké množství jeseterů malých, včetně albínů. Asi nejčastějším druhem jesetera je zde ale jeseter sibiřský, který je zde i v krásných velikostech, blížící se dvěma metrům. Zajímavým zpestřením je jeseter hvězdnatý, který není ani na sportovních revírech tak častý, jako ostatní druhy. Opravdu krásné ryby jsou místí zástupci jesetera ruského, kteří mají přes 2 metry a boj s nimi je opravdový zážitek. Na pomyslném trůnu jsou zde však trofejní vyzy velké, dosahující délky kolem dvou metrů a hravě přesahující padesátikilovou hranici. V případě zaseknutí této ryby okamžitě víte, s kým máte tu čest. Plynulý tah přes utaženou brzdu, bez zastavení a změny směru, boje trvající hodiny a často také bez šťastného konce. A naprostou raritou jsou také zástupci druhu veslonos americký, ryba téměř nepolapitelná, ale nezaměnitelná v případě, že plave u hladiny.
Našim cílem byl maximálně efektivní lov právě těchto jeseterovitých ryb, kdy jsme chtěli během jediného krátkého listopadového dne pochytat co nejvíce kusů. Na rozdíl od kapra je jeseter rybou, která se nerozplaší ani soubojem na lovném místě, ani lidskou aktivitou v blízkosti lovného místa. Naopak vyhledává úseky podél břehu, kde podél hrany dna hledá splavenou potravu. Důležité je jen počítat s velkou spotřebou krmení, chceme-li si jesetery natáhnout na místo a nechytat náhodně proplouvající jedince.
K prokrmení jsme měli rychle rozpadavé boilie Mastodontbaits Quick action Fish & Crab a pelety red halibut. Vzdálenost lovného místa byla na „pohodlné dohození lopatkou“, tedy kolem 10 metrů od břehu. Hlavní taktikou bylo úvodní zakrmení a následné krmení s každým přehozem. Před začátkem při plánování lovu jsme si říkali, že déle, než půl hodiny nebudeme nechávat nástrahy nahozené, ale to, co se začalo dít po prvním náhozu, jsme snad ani nečekali. Za všeho nejdřív jsme prokrmili velký pás po celé šířce našeho lovného místa, ve vzdálenosti kolem 10 metrů. Poté jsme nachystali montáže a nástrahy a najednou poslali pruty do vody. Teda, vlastně první dva. U druhého náhozu se rozjela brzda okamžitě po překlopení cívky, takže čekání na rybu od prvního namočení nástrahy bylo do minuty. Obrovská radost a v hlavě myšlenka, aby to hlavně nebyl případ první rychlé ryby a hluchého zbytku výpravy, jak se občas bohužel stane. První rybou byl jeseter sibiřský (je pro něj typické, že pás kostěných destiček po jeho boku má stejnou barvu jako pokožka, je tedy jednobarevný).
Druhá ryba si záběr načasovala dokonale, a to k natáčení pouštění prvního jesetera. Z videa tedy není nic, ale to je přeci jedno, další ryba byla na prutě. Zase „sibiřák“, kolem 120 cm. Tyto ryby předvádí krásné souboje, a přestože se ještě poměrně rychle dotáhnou ke břehu, nasměrovat je do podběráku chvíli trvá. Přestože jsme v tuhle chvíli neměli nahozenou žádnou udici, bylo jasné, že je máme na fleku a že se vydatně krmí. Takže zároveň s náhozy letělo do vody i několik lopatek krmení, hezky po celé šířce.
A plán fungoval. Nebylo moc času sledovat hodinky, ale více času se něco dělo (náhozy, zdolávání, focení, pouštění, prokrmování), než toho času, kdy se čekalo. A to jsme často kvůli souboji vytahovaly ostatní pruty z vody, ať už kvůli zamotání ryby do silonů, tak i proto, že jsme každý jednu rybu zdolávali a třetí najednou jednoduše nechtěli :D. Důležité bylo ale opravdu krmit. Jak jsme na pár náhozů vynechali „lopatkování“, záběry přicházely pomaleji. Jediný časový údaj vím, že za první hodinu a půl bylo vytaženo 7 ryb, mezi 100 a 130 centimetry a dvě hezčí ryby se uvolnily v průběhu boje. Po nějaké době tohoto opravdu hodně aktivního lovu jsem se rozhodla poslat dvě ze svých tří udic do dálky, protože jak jsem už psala, 6 udic najednou jsme měli stejně položených málokdy.
Na lov jsme měli celkově asi 6 hodin (před setměním jsme chtěli odjet). Přibližně v polovině přišla krásná ryba, o které jsme si z počátku mysleli, že je jeseter hvězdnatý. Ten má výraznou texturu jak po bocích, tak nad páteří, tvořenou výraznými kostěnými výrůstky. Podle velké tlamy s šířkou přes celou spodní část rypce jsme ale věděli, že se jedná o malou vyzu. Vlastně jsem ani nevěděla, že tu jsou i takto malé vyzy, ale byla překrásná, daleko barevnější, než její větší parťáci. A stejně, jako kdyby to byl jeseter hvězdnatý, tak mě i tato vyza pořádně podřela prsty při každém výpadu v náruči.
Chvíli poté, co se slunce přehouplo přes poledne, začala se příroda vybarvovat do barev „zlaté hodinky“, té stejné, jako je jindy přibližně mezi 19. a 20. A právě v ní přišel záběr také z udice poslané doprostřed nádrže, do maximální hloubky. Souboj byl od začátku jiný než s jeseterem. Nechci říkat snazší, ale prostě jiný. Jak jsem byla nastavená na boj s jeseterem, byl to úplný nezvyk. Na břeh se nakonec podívalo toto krásné vodní sluníčko, s váhou něco málo přes 12 kg.
O nějakou hodinku později už jsme začali balit, a přestože jsme byli u vody maximálně 6 hodin, měli jsme pochytáno jako jindy za celý víkend, jak v kusech, tak v kilech. Největší rybou byl nakonec zástupce jeseterů ruských, kteří přicházeli téměř stejně často, jako sibiřáci. Rozeznají se zaprvé širokým pásem po bocích, poměrně často zabarveným do žluta, a v poměru s šířkou mají krátký, robustní rypec. Ostatní jeseteři ho mají protáhlejší, ostřejší. Ten můj rekord tohoto dne měl necelých 140 cm a byl s ním krásný souboj.
Ten den byli jeseteři opravdu při chuti a my jsme moc rádi, že nám předem plánovaná taktika jednou zase vyšla a fungovala po celou dobu, aniž by jsme museli něco měnit. Většinou to moc neříkám, v kaprařině celkově se od toho také často upouští, ale ten den bylo primární krmit, krmit a krmit. Nástraha, dokonce i velikost háčku, délka návazce, nebo délka přívěsu, byly v tomto případě úplně jedno, protože záběry přicházely v jednotkách minut.
Listopadový lov v Jestřabicích jsme si maximálně užili a byl to jeden z nejakčnějších lovů na položenou, co jsem kdy zažila. Užívejte si u vody i aktuální krátké dny a ať to jezdí!
Fishergirl.Lucy
