Hurá, nemožné se stalo skutečností a dokonce i počasí se slitovalo.
Bylo to už k uzoufání, od první letošní vycházky v lednu, ten bláznivý vítr nepřestal foukat a když už se náhodou našel den, kdy to šlo... tak práce řekla ne ne... jen se koukej z okna jak je tam pěkně a hezky makej dál...
No mučení a pak člověk otevře Facebook a jen na něj skáčou příspěvky, těch šťastnějších co sedí u vody a tahají rybky ven 😁
Trpělivost však růže přináší, nebo mě k vodě pouští 😁 A i já se konečně dočkal.
Rozhodoval jsem se mezi řekou a stojákem. A nakonec jsem se rozhodl pro stojatou vodu.
Když jsem dorazil uvítala mě lehce sčeřená hladina a hlavně celý rybník jen pro mě (škoda, že je to jen v zimě, v létě je to úplně naopak 😅)
Šel jsem na "své" oblíbené místo, navázal jsem pruty a už byli ve vodě. Můj zrak se přilepil na špičky a mysl zaplavilo očekávání kdy se pořádně prohnou.
Po hodině úporného pozorování se to konečně stalo, ale bylo to jen škub, škub a špička si zase hrála na sochu. Nevadí aspoň nějaká aktivita. Znovu nahodit a opět hypnotizovat špičku (jak hinduista Hirš, hypnotizující hodonínský horizont 😂😂😂).
Opět se špička začla prohýbat, joooo je tam, na druhé straně vlasce sebou cosi škubalo. V tu chvíli jsem měl radost,jak kdybych neměl na prutu rybu tak deset let (tak vypadalo to na letošní první, to se prostě dá pochopit 😅).
Jo jenže radost celkem rychle vystřídalo zklamání. Ta potvora spadla.... I když to byl nejspíš nasaďák, mě přišlo bylo jak po prohraném boji s metrovým kaprem 😁😁😁.
Naštěstí tohle mě zase během chvilky pustilo a jelo se dál. Svatý Petr se asi smiloval a přece jen mi dal ještě šanci. Záběr, opět ryba na druhé straně a tentokrát už na háčku vydržela až do podběráku. Juppppíííí, sice jen kapří mimčo, ale je prostě letošní první... Rychlé foto a tradá upaluj vyrůst a ukaž se mi zase tak za deset let 😁.
Zase nastal klid a relax. I když mi celou dobu v hlavě šrotovalo, jestli přece jen sem neměl zkusit to Labe, sice je nahoře, průtok na menší kovadlinu, ale co když právě to je nažene blíž ke břehu... najít si nějaký vracák...
Normálně teda patřím k těm, co když si vyberou nějaké místo, tak na něm bojí od začátku do konce. Ale dneska to byla výjimka, to hlodání v hlavě a přemýšlení nad ním, bylo nějaké silnější. A po dvou dalších hodinách, bez jediné aktivity, bylo rozhodnuto. Sbalil jsem věci a šup do auta a už jsem upaloval k Labi.
Za půl hodiny už jsem seděl u Labe, rychle zapsat docházku a tradá montáže do vody.
No Labe se pochlapilo a poslalo mi jednoho cejna 😁😁😁 Pak už jen chomáče trávy a pár klacků. I tak jsem si to užil. A jelikož mi vypověděl službu, vařič, nastal správný čas na odjezd domů a pořádný šálek kávy.
Tak zase příště vodo 🦈
