Je tu konec dubna a my máme v hlavě pořád tu stejnou otázku – Kdy už se jaro usadí napořád? Předchozí jara už touto dobou bylo na celodenní posedávání venku a nyní se ani bez bundy nevypravím vyhodit odpadky :D.
Takže se tento rok musí využít každé příležitosti, kdy nemá mrznout, pršet nebo sněžit, a výpravy se tak plánejí ze dne na den. My se jeden takovýto den vypravili na revír, kde jsme před třemi lety zažili parádní chytačku v podobě jednoho z mých prvních línů v životě a opravdu krásných kaprů. Bylo to období, kdy jsem s rybařením teprve začínala a kdy pro mě byli kapři k šedesáti centimetrům opravdoví obři…což se vlastně na malých svazových rybnících ani moc nezměnilo :D
Tato voda je přehrazené slepé rameno, které si zachovalo svůj původní tvar a klikatí se podél okraje vesnice. Před těmi třemi lety jsme zde vystřídali za den hned 3 fleky. Na prvních dvou byli především malí línci a pár kaprů předškoláků. Poslední flek už byl, co se týče kaprů, mnohem více přívětivý, a právě sem jsme se letos rovnou vydali. Jedná se o naprostý konec rybníku, který je velmi mělký a plný vázek a spadlých stromů.
Nepočítali jsme však s takovým rozdílným stavem vody. V roce 2020 bylo teplé a suché jaro, a tak byl letos náš tehdejší flek natolik pod vodou, že bychom z něj snad i něco chytili. Museli jsme se tak přesunout o kousek dál, směrem od konce rybníka. Zde byl před třemi lety olšový lesík, ale prořítila se tudy skupinka bobrů a z lesíku je pařeziště. Prosvětlený a podmáčený břeh byl porostlý pomněnkami, dymnivkou a orsejemi, bylo tu krásně.
Navíc začátek byl bombastický – poslední nahozená nástraha musela padnout místnímu kaprovi snad přímo před čumák, protože okamžitě po náhozu přišla jízda jak od kosatky. Kapřík bojoval už jako v létě, a dlouho se nechtěl odlepit od palachu na protější straně. Museli jsme ho však ihned zvednout ode dna, kvůli těm již zmíněným vázkám. Na břehu se tak ukázal krásný lysec s pár drobnými šupinami.
Po tomto náhozu ale přišlo uklidnění. Řekla bych na takových 8 hodin. :D Sem tam záběr od cejna, ale lepší ryby zmizely. A může za to pravděpodobně více věcí. Zaprvé první kapr přišel ještě před dopoledním přímým svitem na hladinu a za druhé se po snídani všichni ve vesnici rozhodli využít krásného počasí klasickými pracemi. Ze všech stran se začaly ozývat sekačky, a pily. Podél rybníka projížděly traktory a traktůrky jeden za druhým. Místo, kde jsme chytali, mohlo mít na šířku takových 30 metrů, a zrovna pán naproti měl opravdu výdrž, kdy od dopoledne do večerních hodin vystřídal na protějším břehu motorovou sekačku na trávu, pilu na pobřežní stromy a sekeru na porcování uřezaných větví. Na jednu stranu klobouk dolů, protože nám bylo chvílema horko i v sedě :D Na stranu druhou na to ryby asi tak zvyklé nebyly, jak jsme si původně mysleli.
Bylo tam ale krásně, a my si užívali krásný hřejivý den. Na naší straně byl klid, po poledni mi byla donesena zmrzka a studené pití, výhoda chytání poblíž civilizace, chill den… :D Kolem 6. hodiny se vesnice pomalu uklidňovala, sluníčko se schovalo za stromy…alespoň za těch pár co po bobrech ještě zůstaly, a aktivita se oživila. Na feeder mi přišel lepší záběr, a po kraťoučké zdolávačce jsem měla další opáčko z roku 2020 v podobě drobného línka. Letos se mi ale navíc povedlo u jeho vyháčkovávání rozšlápnout naviják, což byla moje premiéra, pecka! :D
O něco později nám kolem fleku začal lítat datel, vůbec se nám ani nebál. V jednu dobu začal klovat do stromu ležícího mezi našema udicema, takhle blízko jsem nikdy datla neviděla…respektive jsem datla neviděla nikdy, ale ještě k tomu takhle blízko :D
Pomalu už začalo padat šero a s tím přišlo i prudké ochlazení. Na to, že na množství úlovků to nebyla žádná sláva, se vlastně pořád něco dělo, a to je hlavní 😊 Jo, a stejně jako před 3 lety jsme tu měli kontrolu papírů, hezky si to tu hlídají, což je za mě v pořádku. Jenom se pán divil, odkud tento flek vůbec známe, když nejsme odtud, ani z okolí… Nojo, hold nás baví cestovat a prozkoumávat :D
Tak ať to jezdí!
Lucy
