Kalendářní jaro nám ještě nezačalo, ale na to se počasí neptá. Teplejší dny k nám přišly o něco dříve, než tomu bylo minulý rok, a to mi tak nějak definitivně odstartovalo kaprařskou sezónu 2022.
Jako první cíl jsem si zvolila revír Šimlochy (https://app.fishsurfing.com/uyrw), který leží 24 km jižně od Brna. Jedná se o rybník velký
3,9 ha, jehož maximální hloubka je 1,9 m.
Na místo jsme dorazili docela brzy, takže jsme měli volný výběr lovných míst, protože zde rezervace předem není. Co mě hned na první pohled překvapilo, byla vzdálenost (respektive nevzdálenost :D) mezi jednotlivými lovnými místy. Cedulky byly rozmístěny jak na rybářské závody s jedním prutem, přičemž se rybáři mohou všichni společně držet za ruce. Už víckrát jsem četla o různých rybnících, že mají fleky jako na závodech, ale tady byl ten popis poprvé opravdu trefný. Na zaplnění všech míst je však ještě naštěstí brzy, a tak jsme si vybrali krajní flek, z jedné strany ohraničený rákosem.
V prvních dvou hodinách šlo všechno podle plánu, na naši stranu rybníka ještě zavítaly dvě dvojice rybářů a všichni jsme si užívali klidné ráno a pruty nachystané na záběr.
Komplikace však přišly dřív, než jsme všichni tušili…
Kolem 8. hodiny nám bylo oznámeno, abychom si přeparkovali na vedlejší parkoviště, že na tom našem se bude „rovnat terén“. Parkoviště od nás bylo vzdálené přibližně 50 metrů a my jsme tak trochu litovali zbývající dvě dvojice, za kterými se parkoviště přímo nacházelo. Ještě, než přijel první bagr, přišel z náhozu od rákosí jeden cejn a hned po něm i první letošní kapr ze sportovního revíru, taková klasická sedmdesátka, krásný lyseček, který nám udělal velkou radost. Zafungovala na něj sladká a velice voňavá koule Berry Boom, kterou mám naloženou v dipu stejné příchutě už od minulé sezóny a tak je o něco měkčí a opravdu extrémně výrazná.
Netrvalo to ale dlouho a první bagr byl na místě. Bylo úplně jedno, jestli jsme přímo u něj, nebo 50 metrů vedle. V téhle chvíli moc šancí na rybu nebylo a my jen s nadějí čekali, až se podmínky změní.
A změnily se brzy. Na scénu se dostavil druhý bagr a nastalo zarovnání povrchu celé hráze, ze které jsme všichni chytali. V hlavě pocity „Mám se smát, nebo brečet?“ měli snad úplně všichni.
Na internetu, ani na místě, žádné upozornění na tyto práce nebyly, a přes týden tu prý žádný návštěvník nechytal. Takže sobota dopoledne, když je předpověď hezkého počasí, to je ten nejlepší čas na takovou úpravu. Bagříky si vesele jezdily, země se třásla i s lavicemi, na kterých jsme seděli a pípáky mlčely.
Kolem poledne se okolní hluk uklidnil, ale ryby jednoduše odpluly. Dlouho se nedělo vůbec nic. Náš první odpolední kontakt s rybou přišel po několika hodinách ve chvíli, kdy to prostřední dvojice balila a večer se pomalu blížil. Opět zabodovala koule Berry Boom, na kterou jsme vsázeli díky její velice intenzivní vůni. Házeli jsme totiž maximální vzdálenost, jen kapku a nástrahu, žádný prokrm nebo PVA, aby montáž dolétla co nejdále.
Proto bylo nutné, aby byla nástraha schopna sama zaujmout a přilákat rybu, aniž by se kolem nacházela jakákoli návnada. Další dvojice to zabalila a my zůstali na naší straně sami.
A v tu chvíli začala naše hodinka. Vítr se utišil a sluneční paprsky dopadaly již pod velkým úhlem
na vodní hladinu. Všude byl klid a jediné, co ho narušovalo, byly naše pípáky. Dočkali jsme se a ryby braly opravdu na nához, přičemž byly ve vodě dohromady vždy jen 2–3 udice. Nálada se samozřejmě úplně otočila a my tak nějak zapomněli na ten pročekaný den, kdy se nehnula ani špička. Během necelé hodiny se na břehu ukázalo 7 kaprů. Ryby se prostě vrátily!
Jelikož se ale rychle stmívalo, přijeli jsme s autem a začali balit věci. Během toho nám ještě přišel záběr na rozloučenou a my s dobrou náladou vyrazili po čerstvě opravené cestě směrem domů. Než jsme však opustili hráz, začal nám někdo svítit baterkou přes přední okno do očí a dvě osoby nám signalizovaly, abychom zastavili. A začala mela – vlna urážek a osočování, co si myslíme a jak si to dovolujme… Jakékoli argumenty byly úplně zbytečné, tak jsme se ani příliš nesnažili oponovat, přestože na oficiálních stránkách je psaná doba lovu „od rozednění do setmění“, a my si ani u balení ještě nemuseli nijak svítit. A to že, nám u balení ještě zabrala ryba, když jme měli auto u fleku, viděl jako neomluvitelnou proradnost… Všechna ta frustrace za celý den se okamžitě vrátila a navýšila o tuto opravdu nečekanou scénu na závěr, kdy jsme prostě zavřeli okýnko a jeli pryč při pokračujícím monologu zasahujícího mravokárce. Možná na nás křičel, že už nás tu nechce vidět, pokud ano,
tak se jeho přání zajisté splní.
Ještě teď když to píšu, jsem naštvaná a zklamaná. A přestože v tomto rybníku jistě plavou hezké ryby, nemůžu napsat, že bych jeho návštěvu komukoli doporučovala.
Pokud máte z nějakých revírů podobné zkušenosti, podělte se o ně do zprávy, protože taková zkušenost je velice cenná, i když se s ní málokdo někde „pochlubí“…
Všem, kteří se pročetli až sem, přeji hodně krásných chvil u vody s dobrou náladou,
Zdraví vás Fishergirl.Lucy
