Na konci dubna se mi konečně naskytla možnost vyrazit na první letošní jarní výpravu. Jako svůj cíl jsem si vybral pro mne úplně nové a neznámé jezero u našich jižních sousedů v Rakousku. Měl jsem však k dispozici pouhé 4 dny lovu, což na neznámou lokalitu opravdu není mnoho. Rozhodl jsem se tak zariskovat a vsadit všechno na jednu kartu. Zatímco většina místních rybářů byla usazena na místech s většími hloubkami, já si vybral na místní poměry poměrně málo populární místo s táhlým pásmem mělčiny. Doufal jsem, že nadcházející slibované oteplení mi právě v této oblasti přinese výhodu.
K položení montáží jsem si našel místo s tvrdým dnem v hloubce pouhých dvou metrů těsně před několika potopenými stromy, které jsem masivněji provnadil. Věděl jsem, že zde budu muset použít opravdu nekompromisní sestavu. Zvolil jsem vlasec Tokyo o průměru 0,369mm, Shock Line o průměru 0,60 mm a háček Thorn Fighter, který je přesně do těchto podmínek stavěný. Taktika byla jasná, na pevno zafixovaný prut a na krev dotažená brzda, aby ryba neměla sebemenší šanci uniknout do potopených stromů.
Následující sluneční den mi dal zapravdu a záběry se začaly dostavovat v neuvěřitelně rychlém sledu, z vody jsem úspěšně tahal jednoho kapra za druhým. Ovšem situace měla jeden velký háček a to byla velikost lovených ryb. Za první 2 dny jsem ulovil celkem přes 20 kaprů, ale všichni byly ve váhovém rozmezí 5 – 10 kg. V tu chvíli jsem začal o svém původním rozhodnutí trochu pochybovat a do hlavy se mi začaly vkrádat myšlenky, že jsem možná opravdu nezvolil správně a z tohoto místa budu chytat samé malé ryby, zatímco ty větší budou soustředěny na větších hloubkách.
Třetího dne dopoledne mi však přišel velmi razantní záběr a po urputném boji skončil na mé podložce lysec o váze 19,5 kg. Pochybnosti byly zažehnány a zbývalo mi ještě posledních 24 hodin výpravy. Optimismus byl zpátky a já chtěl výpravu korunovat rybou, která by překonala 20 kg hranici, ale bohužel záběry z mého místa najednou zcela ustaly. Následující hodiny pak byly zcela bez jakéhokoliv náznaku rybí aktivity. Záběr přišel až 2 hodiny před mezi námi kapraři tak nepopulárním balením věcí. Další neuvěřitelně houževnatě bojující kapr mě napínal mnoho dlouhých minut. Když pak do podběráku vklouzlo masivní baculaté tělo krásného lysce, věděl jsem, že tato ryba výše zmíněnou hranici překoná hravě. Váha se nakonec zastavila na 24 kg. Známé přísloví, že konec korunuje dílo, se opět potvrdilo a já odjížděl domů naprosto spokojený.
