Na sociálních sítích to vypadá úplně easy. Vidíte krásný fotky, obrovský ryby, pohodičku na břehu....je to proto, že každý prezentuje většinou jen úspěch, finále, výsledek veškerého snažení, ale co tomu všemu předchází, si málo kdo umí představit.
Často mi chodí na messenger dotazy, jak to dělám, že chytám jen velké ryby. 🤣
Nechytám, je to blbost. Nikdo nechytá jen velké ryby. Než trefím jednu "pro mne" velkou, tak chytím X desítek malých. Tedy pro mne, relativně malých. Je spoustu výprav, kdy ani nevytáhnu foťák z batohu. Tedy krom focení přírody. Nepovažuju se za někoho výjimečného a tak za úspěchem stojí hodně hodin a dnů strávených u vody. Prostě to mám rád a věnuju tomu strašně moc času. A když něčemu věnuješ tolik času, tak se to štěstí prostě unaví a sedne i na 🐂 . 🤣
No, vraťme se k tématu "malá vs velká". Kde je ta hranice mezi malou a velkou. Hezkou a ošklivou. Zajímavou a tuctovou.
Mám nachytáno opravdu velké množství ryb. A žádná taková hranice není. Respektive je, ale u každého z nás je jiná. U každého revíru je jiná. U každé ryby je jiná. A především, s nabytými zkušenostmi a přibývajícím počtem ulovených ryb, se každému z nás ta pomyslná hranice mění.
Často pouštím ryby, které jsou pro jiného trofejní , z podběráku. Několikrát jsem rovnou z podběráku pustil opravdu velké ryby. Není to tím, že bych si jich nevážil. Mám radost z každého záběru. Vždyť kuli záběru tu montáž do vody házím. Je to tím, že váha ryby, ani její délka, tedy pokud nejsou rekordní, nemají vliv na to, jestli je to pro mě zajímavé a jestli chci trápit rybu několik minut na suchu, kvůli mé fotce.
Jsou však situace, kdy se kuli velkému počtu záběrů od "pro mne" malých ryb sbalím a přestěhuju na jiné místo. Týká se to tedy převážně řeky Labe a mluvím o rybách kolem deseti kil. Těch ryb je prostě moc, pro mne nejsou ničím zajímavé a v takových případech, se většinou trofeje nedočkám. Vypadají jedna jako druhá a nachytáno jich mám takové množství , že je to absolutní rutina. Jsou vody a místa, kde to není nic neobvyklého, ale na druhou stranu jsou vody, kde může být desetikilová ryba absolutní strop. Může to být veterán revíru, který tam žije desítky let. A jeho ulovení může být těžší než chytit třeba dvacku na již zmíněném Labi. Taková ryba patří do jakéhokoli alba i když to není obr.
Mé album obsahuje i spoustu mladých prcků. Některé zajímavé jedince si rád zvěčním. Možná se po letech setkáme a já můžu porovnávat. A i kdyby ne, tak posuďte sami. Jsou to krasavci s potenciálem, na opravdu výjimečné trofejní kusy. Nezbývá, než jim popřát štěstí před nemocemi, predátory, ale hlavně před pánvičkou a rybáři bez respektu.
Važte si každého záběru, Važte si každé ryby. Ať už si ji vyfotíte , nebo ne. Buďme rádi, že k těm vodám ještě můžeme a že v nich něco plave. Může se stát, že za nějaký čas, na ně budeme chodit koukat do zoo.
Ať se Vám cívky točí 🤟
