ve stínu Krušných Hor

V pátek ráno se probouzím s kyselou náladou.  Po rozlití kávy a ranního venčení čubiny, která  zrovna také evidentně měla náladu jak se říká pod psa, koukám zlomeně z okna a vím že musím vypadnout. 
Je to celkem jasné za jakým cílem. Podzim je za dveřmi a snad mi dáte mnozí za pravdu, že je to nejhezčí část roku na rybačky. Jenže kam? Na naše propadliny se mi nechce a daleko také ne.Hlavně mám rád u vody klid a proto Nechranky a Banda nepřipadají v úvahu. Tak volím jednu zapomenutou vodu na kterou jsem se chtěl podívat už nějakou dobu.  Tak zvedám kotvy beru vláčku a jdu se podívat, jak to tam vypadá. U vody koukám že je tu poměrně čisto. Snad díky té závoře, co vznikla u příjezdu. Procházím vodu a líbí se mi tu. Samozřejmě jsem nic neuvláčel.  To bych nesměl mít tu svojí debilku,která běhá ve vodě  a vyplaší snad i ryby vedle v revírech. Tak alespoň že má radost, ale je rozhodnuto.....jede se sem.
Doma rychlá balička a vyráží se. Jen se cestou stavím u známeho v rybářských potřebách. S rejpačkou že mu tam musím nechat nějakej drobák, aby se udržel nad vodou 🤣🤦‍♂️ ....odcházím s kolečkem a kobrou.......protože to tahat od závory prostě nechceš.
K vodě dorážím až kolem šesté, takže rychle s klackama do vody, lehká zakrmovačka a stavba přístřeší. Mám to hrozně  rád vždycky říkám,že jezdím hlavně k vodě a ryba je krásnej bonus.  U rozjetého grillu a studeného piva v poklidu čekám na jízdu. Za tmy přišel krasavec, rychlá váha,fotka a šup s ním zpět.   Udělal mi hroznou radost...12,5kg. na vodě kde prej nejsou ryby.
Přeji všem ať vám to jezdí....Petrův zdar💪