Každoročně absolvuji v létě rodinnou rybářskou dovolenou. Přes den výlety s dětmi po blízkém okolí a večery, noci a rána patří rybám. Po každé takové dovolené bych potřeboval ještě jednu na rekonvalescenci z důvodu nedostatku spánku. Vždy objednáme chatu přímo u vody. Letos padla volba na slapskou přehradu, kde je přes hlavní sezónu povolen lov non-stop, tak si asi dokážete představit jaký byl na konci týdne můj spánkový deficit ;). Zbytek rodiny spal v peřinách a já si dobrovolně vybral lehátko, spacák a malé brolly, ve kterém mne navštěvovaly dotěrné nutrie. Slapy mě od první dne učarovaly. Minimálně náš úsek byl kouzelný. Chata zasazena do borových lesů a na druhém břehu vysoké skály, nad kterými každé ráno vycházelo slunce. Ráj!!! Po zmapování dna a povození potěru ve člunu jsem se rozhodl lovit za první hranou v hloubce 7 až 9m. Dno bylo poseto velkými kameny, které lov vůbec nezjednodušovaly. Montáže se mezi nimi zasekávaly. To jsem vyřešil odpadávacími kameny. Mimochodem na konci výpravy jsem se od místního domorodce dozvěděl, že vázky ve formě kamenů jsou pouze na našem místě a kdekoliv jinde jsou písečné pláže. Život není vždy fér :). Ryby jsme lovili od prvního dne. Jednalo se o kapříky do deseti kil. Věděl jsem, že v přehradě plavou mnohem větší kusy, a tak mně hlavou stále běhaly myšlenky o ulovení místního mastodonta. I přes výhodu lovu non-stop, paradoxně v době od půlnoci do čtvrté ranní přišel za celý týden pouze jeden osmi kilový kapřík. Většina při rozednění a stmívání. Dovolená ubíhala jako každá. Koupání, památky, hrady, rozhledny, grilování. Příjemně strávený čas s nejbližšími. Přišel poslední večer a vysněná ryba ne a ne zabrat. Bylo těsně před setměním a schylovalo se k bouřce. Právě jsem nesl nějaké věci do chaty, když se mi rozezněl neskutečným způsobem příposlech, který jsem měl pověšený na krku. Srdce se ve vteřině rozbušilo. Pro tyto okamžiky všechny peripetie absolvujeme a ve chvilce je zapomenuto vše a člověk dýchá pouze pro přítomný okamžik. Vše jde stranou. Hromy, blesky, prostě vše. Pruty byly v době záběru vzdáleny cca 20m ode mě a ryba během těch asi deseti sekund urazila pěkných pár desítek metrů. Nezbylo nic jiného než zdolávat kapra ze člunu. Naštěstí jsme na to byli dva. Švagr v pyžamu a kartáčkem na zuby v puse šel na vesla a hurá za rybou. Celá scéna byla umocněna blesky problikávajícími kolem nás, které jsem v tu dobu vůbec nevnímal. Po prvním zahlédnutí ryby se mně rozklepaly kolena. Nádherný pupkatý šupináč byl naštěstí rychle v podběráku a já si začal všímat hromobití kolem nás. Jak rychle déšť přišel tak rychle zmizel. Vzbudili jsme ratolesti, abychom se mohli všichni společně vyfotit s kaprem o váze 16,5kg. Tím byl příběh uzavřen a já se poslední večer dočkal postele a peřin. Už nyní se těším na další letní dobrodružství. V dalším roce se ke mě a manželce připojí i náš syn, který právě absolvuje rybářský kroužek. Rodí se nám nový tichý blázen.
Přeji Všem hodně životních a rybářských úspěchů
Ondra
