Ahoj všem, vítám vás u pokračování příběhu z úspěšné výpravy na naši největší přehradní nádrž České republiky - Lipno. Ač čeští rybáři na Lipno většinou nejezdí primárně na kapry, respektive, nejedná se o lokalitu vyhlášenou lovem trofejních kaprů, dají se zde ulovit opravdu majestatní exempláře. Chce to ale spoustu trpělivosti a zejména zkušeností. Proto jsem se radovala z každého úlovku, který se mi podařilo dostat na břeh.
Po úžasným doublu, o kterém jste se mohli dočíst v první části článku příběh pokračuje. Dá se říci, že už jsem svého cíle dosáhla a byla jsem naplněna skvělým pocitem úspěchu, kterého jsem byla schopna dosáhnout dle své kaprařské intuice. Den odedne se začalo oteplovat, vlny na hladině ustávaly a na počtu záběrů to bylo znatelně poznat, násadoví kapři mi odjeli z kremného místa a nastalo ticho. Horký večer, který se pomalu schyloval v teplou noc vydal první jízdu, rychle jsem běžela k prutům a mírně přizvedla pravou udici z vidličky. Cítia jsem, že se jedná o lepší rybu, než jsem doposud ulovila, Vyrazila jsem pro jistotu s tátou na vodu, abych měla větší jistotu při zdolávání. Krásný západ slunce, který tomuto zážitku dodával krásnou atmosféru úžasně dobarvil. Opravdu jsem si to užila, bylo mi líto, že jsem si s sebou na pramici nevzala kvůli videu telefon. Kapr dělal neustále nepříjemné výpady, několikrát jsem si myslela, že o něj přijdu, byl to opravdu napínavý souboj. Ryba měla spoustu sil, po několika minutách odevzdala svoje tělo a bylo čas na oslavování. Po zvážení se číslo zastavilo se sakem na váze přes 13 kg. Na Lipno je to opravdu nádherný úlovek, kterého si moc vážím. Můj osobní rekord z největší vodní plochy České republiky zabral na jednu kuličku nového boilie Oliheň, které jsem zde prvně testovala. Ukázalo se, že se dá s čistým svědomím veřit i kuličce v nejlevnější cenové kategorii. Jednou větou, toto boilie předčilo moje očekávání. 
Zbývá mi jen pár dní do konce výprvy, vedle nás na pozemek přijeli Němci, již od začátku jsme si dobře rozumněli, ač jsme se dorozumívali nohama, rukama. Věnovala jsem mu pytlík boilie na který jsem chytala a druhý den vytáhl obrovského sumce na malý teleskopický prut, to byl taky zajímavý zážitek. Ležela jsem v brollku a slyšela jsem nezdravý zvuk jeho brzdy malého navijáku. Šla jsem se podívat, co tam venku dělá a když jsem viděla prut do praku, tak jsem si řekla, že jiná možnost než potapěč, nebo sumec není. Pral se s ním asi hodinu! 
Do konce této výpravy moc nezvývalo a záběrů rapidně obylo. Pomalu, ale jistě mi začalo docházet i boilie, takže jsem byla nucena bohužel dost šetřit, zejména na krmení. Bylo to opravdu jen tak tak. Posalední kuličky jsem nastražila na svoje návazce. Již jsem nedávala dvě boilie pod sebe, protože by mi nástraha na poslední den nevystačila. Nakonec už se moc záběrů nepovedlo, poslední kontakty byly pouze s násadovými kapry. Pomalu se dostáváme do cíle této další úspěšné výpravy, tímto si můžu odškrtnout další metu, která se mi podařila opravdu úspěšně pokořit! Na Lipně se nevidíme naposledy.
Mnoho úspěchů u vody přeje za Mivardi Eliška.
