Na některé ryby se nezapomíná. A pak jsou ty, kvůli kterým se vám na chvíli zastaví dech, rozklepou ruce a hlavou proletí všechny ty hodiny strávené u vody – čekání, doufání, trpělivost. Přesně takovou rybu chytil Honza při své krátké třídenní výpravě na Orlickou přehradu. Kapr o váze 21,7 kilogramu pro něj znamenal víc než jen číslo – byl to osobák, symbol vytrvalosti a splněný sen. Domácí voda, pořádné nervy a ryba, na kterou se nezapomíná.
Domácí voda, ale žádná pohodička
„Byla to jen třídenní výprava, ale přesto pro mě neskutečně významná,“ říká Honza. Orlická přehrada je jeho domovská voda – zná ji jako své boty. Jenže letos nic nešlo podle zaběhnutého scénáře. Přehrada je výrazně pod normálem, a tak se i dobře známý úsek rázem mění v neprobádaný terén.
„Najít místo, kde běžně chytám, je čím dál těžší. Všechno je úplně jinak. Občas je prostě potřeba se zakopat a hledat trochu jinak – být flexibilní a nebát se změny,“ dodává.
Přesto se mu podařilo najít ideální místo, kterému věřil. Chytal na boilies v průměru 20 mm, přičemž pod háček šla jedna větší single kulička o průměru 24 mm. Výběr krmení měl promyšlený – kombinace, která už dřív přinesla výsledky. A i tentokrát nezklamala.
Dvě pípnutí a swinger přilepený k prutu
První dva dny byly spíš o trpělivosti. Rybám se celkem chtělo, ale žádný obr nepřišel. „Padlo několik kaprů mezi 5 a 12 kilama, jeden náhoďák měl přes 15 kg – takže zábava byla, ale na vysněnou dvacku to pořád nestačilo.“
Zlom přišel třetí den. Ráno, kdy aktivita ryb začínala lehce polevovat, se ozval nenápadný záběr. „Jen dvakrát pípne, swinger se přilepí k prutu – a člověk ví, že se něco děje. Už při prvním zhoupnutí bylo jasný, že tohle nebude obyčejná ryba. Měla váhu, sílu, tah – a v rukou to bylo cítit hned.“
„Po nějakých 15 minutách zdolávání se převalil na hladině – a mně se v tu chvíli rozklepaly kolena“
15 minut napětí a záblesk minulosti
Začal souboj, na který se nezapomíná. Patnáct minut plných napětí, kdy se do toho míchá nejen síla ryby, ale i vzpomínky. A nervy. „Je to asi čtrnáct dní, co mi podobná ryba utekla z podběráku. Takže nervy jely naplno. V hlavě se ti přehrává všechno, co bys mohl zkazit.“
Ryba několikrát vyjela, párkrát se převalila u hladiny, ale všechno šlo, jak má. Nakonec se podařilo dostat ji bezpečně do podběráku – a v tu chvíli to celé explodovalo. „Když jsem viděl váhu 21,7 kg, byla to čistá euforie. Tlak, který jsem si ani neuvědomoval, najednou spadl. Tohle jsem chtěl. A konečně to přišlo.“
Když se sen stane skutečností
„Byl to můj osobák a naprosto upřímná radost. Po všech těch letech a rybách 19+ to konečně vyšlo. Ten pocit se těžko popisuje – směs úlevy, nadšení, vděčnosti. A radosti, která se nezapomíná.“
Zároveň ale Honza nezapomíná na to podstatné: „Něco takového bych přál každému, kdo se rybařinou zabývá a k rybám se chová s respektem. Protože přesně o tom to je.“
