Některé závody člověku jen proběhnou hlavou. A pak jsou ty, které se do ní navždy vypálí – emocemi, příběhem, nečekaným zvratem. Přesně takový zážitek přineslo letošní Mistrovství ČR juniorů v kaprařině na Katlově.
„Byl to náš první závod, a tak před losováním panovalo napětí. Všichni jsme se modlili, aby to nebyl špatný los,“ říká Kryštof, který do závodu nastoupil se svými parťáky Markem a Jardou. Nakonec z osudí vytáhl číslo 11 - a hned jim svitla naděje. Stanoviště vypadalo dobře.
Po rychlém přesunu následovala hodina krmení a přesně v 15:00 to celé začalo.
První kontakt a první zklamání
Zpočátku vsadili na kratší návazce. „Měli jsme připravený i plán B na selekci větších ryb, ale nejdřív jsme chtěli začít opatrně.“
Už po necelých dvou hodinách přišel první záběr. Na Markův prut. Kapr měl odhadem přes deset kilo – jenže necelé tři metry před podběrákem spadl. „To bolelo. Obzvlášť když jsme za chvíli viděli první bodovanou rybu u soupeřů.“
Zlom přišel kolem páté. Pomalý záběr, opatrné přizvednutí – a ryba byla tam. Po zdolání se na podložce objevil lysec o váze 16,75 kg. Hned po něm připlaval další – šupináč, 16,45 kg. Úleva, radost, lehké vedení.
První noc zůstala bez kontaktu. Ale ráno přineslo další úlovek – tabulka se rozrostla o třetí bodovanou rybu. Teď už začalo přemýšlení nad větší hrou.
Po ztracené rybě přišel okamžik vykoupení. První ryba, první úleva – 16,75 kg naděje, že tohle může vyjít.
„Když přišel padák, čekal jsem karase. Byl to kapr 17,15.“
V pravé poledne je od jídla vyrušil pomalý „padák“. Všichni si nejdřív mysleli, že půjde o necílenou rybu. Jenže jakmile se zvedl prut, bylo jasné, že tohle bude zajímavé.
„Když jsem ho podebral, vážil 17,15 kg. Chvíli nato přišel ještě jeden, ale ten už do bodování nepomohl.“ Odpoledne proběhlo klidně – ryby nebraly, tým se připravoval na noc, která měla rozhodnout.
Nevinný pohyb vlasce. A najednou ryba, která mění náladu dne.
Druhá noc: dvě ryby, které všechno změnily
Večer přišlo rozhodnutí naplno vsadit na velké ryby. Dva pruty, dvě různé montáže, ale jeden cíl: přepsat tabulku. A skutečně – po půlnoci se podařilo zdolat dvě nádherné ryby: jedna měla přesně 19,85 kg, druhá rovných 19 kg.
„V tu chvíli jsme věděli, že pro druhé místo potřebujeme rybu přes dvacet. Chybělo nám asi 300 gramů. Tak blízko jsme byli.“
Jenže žádná dvacka už nepřišla. Ticho, čekání, napětí.
Ve stínu noci přišla ryba, která změnila směr závodu i tep srdce.
Osm minut do konce: pád z bedny
Osm minut před závěrečnou sirénou se u protějšího týmu rozezněl hlásič. Nervozita byla všude kolem. Kluci jen sledovali, jak soupeři tahají rybu z vody. Kapr měl přes 22 kilo.
„Bylo to neskutečně hořký. Spadli jsme na čtvrté místo. O 300 gramů. Pár minut před koncem.“
Siréna zazněla v 15:00. Dozvonilo. Bylo hotovo. Čtvrté místo. A mlčení. Nikdo z týmu neměl chuť mluvit. Balili v tichosti.
Závěr, který bolí – ale i posiluje
Vyhlášení výsledků bylo rychlé. Osmé, sedmé, šesté, páté… a pak čtvrté. Nikl & Carpsonbaits team. Tak blízko, a přitom tak daleko.
„Mrzelo nás to neskutečně. Ale teď, s odstupem – já to vnímám jako malou výhru. Měli jsme skvělý tým, skvělý čas u vody. A to, co jsme zažili, už nám nikdo nevezme.“
A vzkaz ostatním?
„Závodní rybařina není pro každýho. Taky jsem si vždycky myslel, že je pro mě klid u vody, příroda, občas nějaká hezká ryba. Ale tady? Tady to byl úplnej opak. A přesto – nebo právě proto – to mělo svoje kouzlo. Ten adrenalin, to soustředění, ten týmovej duch… to si prostě chceš zažít znovu. A příští rok? Příští rok se na Katlov vrátíme. A věřím, že tentokrát už si pro tu bednu dojdeme.“
