Chyť a pusť! NEBO? Chyť a nepusť?
Když jsem byl ještě malý kluk, nosil jsem péro, šíp a luk. Ano, hráli jsme si na indiány a o těch se ví, že si od přírody berou jen to nejnutnější, co sami spotřebují. Nic víc. Jako malí kluci jsme měli takovou partu a říkali jsme si „Vongové“. V okolí našeho města jsme od odpadků čistili potoky, rybníky a lesy. Jako malý rybář jsem tak uvědomělý nebyl. Pud lovce ve mně vítězil a já jsem domů přinesl vše, co mělo povolenou lovnou míru. I na chovné vody jsem se vydával. O mém dětském pytláctví už vám ale nic neřeknuJ. Jak šel čas tak jsem získával vědomosti a zkušenosti, které značně upravili můj pohled na metodu „Chyť a pusť. Naprostou většinu úlovků je správné pustit, ale nabídnu vám i několik dalších pohledů na tuto otázku:
„Chyť a pusť“ z pohledu hospodáře
Každý dobrý hospodář ví kolik toho velká štika či sumec spořádá. Proto nikdy nebude mít na chovné vodě spolu s kapry, líny a okouny velkého dravce. Pokud hospodář chytí na sportovním revíru velkého dravce tak ho také s velkou pravděpodobností nepustí, protože velký dravec dokáže decimovat ostatní druhy v okolí. Například velká štika na pstruhové vodě také nemá co dělat, protože pstruh prostě jako menší dravec nemá šanci. Toť v krátce, pohled hospodáře.
„Chyť a pusť“ z pohledu původních druhů ryb
Ať už cíleným či nechtěným vysazováním nepůvodních druhů se po světě nadělalo spoustu škod. Invazní druhy ryb ať už to bude hadohlavec, sumeček americký, sumec velký, amur bílý nebo střevlička východní dokáže původním druhům ryb a třeba i chráněným rostlinám pěkně „zatopit“. I když je hadohlavec krásná sportovní ryba tak rozšíření hadohlavce po světě také nevěstí nic dobrého a takto bychom mohli pokračovat s dalšími invazivními druhy ryb. Věřte, že jich je opravdu hodně a některé druhy jsou vůči těm původním velmi agresivní a vytlačují je. Je pak na vás jestli takový nepůvodní druh po chycení pustíte, či ne.
„Chyť a pusť“ z pohledu obchodního
Slyšel jsem názory, že každá ryba by se měla pustit, protože když chci rybu na talíři tak si ji mohu koupit. To je sice pravda, ale jen částečně. Pokud půjdu do hloubky věci tak bych ještě na obalu ryby ze supermarketu měl najít zemi původu a jestli se jedná o rybu z umělého odchovu či divokou. Ryba je zdravé a bohaté jídlo na živiny a divoká ryba, tedy ta, která nepochází z odchovu, je určitě ještě kvalitnější. Vy ale nikdy nevíte jakou skupinou lidí a kde byla tato ryba odlovena. Nevíte, jestli není v dané zemi ohrožena a jestli nebyl porušen zákon na její ochranu. Zadejte si otázku, jestli třeba ten filet candáta, kterého kupujete v supermarketu, není příliš malý? Kde byl odloven? A co průmyslový lov tresek, tuňáků či sleďů? Všechny země dodržují kvóty na lov ryb dané zákonem? A, až si budete někde v restauraci dávat rybu, tak se nebojím tvrdit, že ne vždy vám přinesou ten rybí druh, který je uveden v jídelníčku. Jestli pak my sami nevědomky a ještě s dobrým pocitem, že ryby pouštíme za všech okolností, nepodporujeme nezákonný obchod s rybami? Nepodporujeme tím nadměrné vyčerpávání daných lokalit planety? Dávám jen prostor pro zamyšlení každému.
Chyť a pusť z pohledu sumce, marlína, mníkovce či candáta
Je známo, že plachetník dá do souboje o život vše a může mu při tom puknout srdce. Když zdoláte velkého naprosto vyčerpaného sumce po dvouhodinovém boji na poddimenzovanou sestavu (prut, naviják, šňůra a návazec) a následně ho pustíte tak to pravděpodobně nepřežije. Když vám sumec utrhne poddimenzovaný návazec a sešije si vašimi trojháčky tlamu tak pak dlouho strádá a umírá, i když jste měli v plánu ho pustit. Pokud na moři vytáhnete z větší hloubky mníkovce bělolemého, mníka mořského či vlkouše tak zahyne. Když vytáhnete z hloubky candáta u vás na přehradě a následně ho pustíte tak umře. Ty ryby prostě nezvládnou dekompresi. Tedy přechod z velkého tlaku vody v hloubce na malý tlak vzduchu na hladině. Existují sice techniky jak pomoci rybě s tímto problémem, ale jsem si jist, že naprostá většina rybářů o nich neví nebo je neumí použít. Taková, je prostě realita a ani pusa ve stylu Rexe Hunta rybě po puštění nepomůže.
Chyť a pusť z pohledu Filipa Majera
A jak se tedy na to dívám já? S velkou radostí a dobrým pocitem ryby pouštím, protože když tak činit nebudu tak příště nebude co chytat, ALE! Nějaké pohledy jsem už popsal výše. Jsou to názory odborníků, se kterými jsem o věci mluvil nebo mé, poskládané na základě let praxe a nabytých vědomostí. Moralizovat bez znalosti věci není moudré. Paušalizovat a nálepkovat, ano, to je realita dnešních dní: „ nepustil si tu rybu=jsi špatný“! Jak by ale řekl klasik: „V historii všechny dobré myšlenky dláždily cesty do pekel“. Na světě je spoustu mozek nepoužívajících moralistů s ústy plnými „dobrých myšlenek“. Pozor na ně! Téma „Chyť a pusť“ je obecně správná myšlenka. Mohli bychom ji rozebírat horem dolem, ale každou rybu pustit je proti zdravému rozumu. A to jsme nemluvili o geografickém a s tím i souvisejícím ekonomicko-sociálním pohledu. Nad čím bych se ještě, ale pozastavil je dostatečné vybavení, které rybě uškodí minimálně a zacházením s ulovenou rybou než jí vrátíme rodnému živlu. Tak to zas jindy. A jestli si od vody odnesu rybu já? Ano. Pokud utrpěla při zdolávání víc, než měla, nebo když jí chtějí děti k večeři. Není nad čerstvou rybu, ale žádné rozdávání sousedovi, tchánovi atd. jak se to často dělá. Jen pro vlastní okamžitou spotřebu, stejně jako indiáni.
Blíží se 22. dubna a to je Den Země. Oslavte ho třeba jen tím, že se zamyslíte nad výše uvedenými pohledy!
