Pátek, 15. října.
Ulehám s pocitem vzrušení. Mám před očima to její protáhlé tělo, zelené barvy se světlými skvrnami. Ty její lehce oranžové řitní ploutve a tlama plná zubů, ostrých jako břitva.
Nechávám si zdát o této tajuplné krásce a tajně doufám, že se nadcházející den setkáme a poctí mne svou bojovností.
Tentokrát mám více času si promyslet rybolovnou metodu a místo lovu. Vím, že má být jeden z posledních slunečných dnů. Chci si den užít a nasávat sluneční svit, budu tedy chytat dravce na položenou.
Revír a místo lovu
Kousek od domu, cca 20 km, leží krásné jezero. Bohužel však trpí nájezdy místních masařů, kteří likvidují rybí osádku. Nemám nic proti tomu, vzít si od vody sem tam nějakou rybu, ale najíždět na revír, jen když se vysadí ryby a všechny je během týdne zlikvidovat, mi nepřijde úplně fér. Na druhou stranu, miluji, když mám revír sám pro sebe a každá ryba mne o to více potěší.
Revír má skalnaté podloží a na návětrné straně jsou dvě skupinky stromů, zasahující do vody, mezi kterými je místo, ve kterém se dá krásně nahazovat. Má taktika je ovšem zůstat před nimi a nahazovat k jedné ze skupinek stromů ze strany, abych si ryby zbytečně nevyplašil.
Nástražní rybka
Den předem jsem jel kolem revíru a viděl jsem několik malých ryb na lovném místě a věděl jsem, že pokud mi místo někdo nevyfoukne v den lovu, mám šanci na nějaký úlovek. Rozhodl jsem se nalovit si pár plotiček, které budou podobnou velikostí rybiček, které jsem zahlédl. Nastražil jsem tři bílé červy, jednoduchá montáž se splávkem a za necelé dvě hodinky jsem již měl dostatek plotiček, velikosti od 10 – 20 cm se kterými chci chytat. Plánuji chytat na mrtvou rybku, kterou ještě naříznu u ocasní části aby simulovala úmrtní po nějakém boji a byla tak atraktivní pro místní doktorku štiku.
Montáž
Volím tentokrát velmi jednoduchou montáž. Kmenový vlasec 20 mm, olovo, korálek, obratlík, lanko a jeden jednoháček. Nástražní rybku propíchnu ve spodní části tlamy a hrot háčku vyjede mezi oči. Takto nastraženou rybku nahazuji do lovného místa. Nástražní rybu měním po cca hodině až hodině a půl, protože mám za to, že pak již ztrácí svůj pach a nastražením čerstvé pochutiny své místo lépe provoním a přilákám dravce.
Den S
Sobota a já jdu vstříc osudu. Jak jsem předpokládal, nepotkávám ani jednoho rybáře, je krásné ráno a ten pohled na hladinu a okolí mne natolik uspokojil, že i kdybych odcházel bez úlovku, jsem spokojen a nebude mi to líto.
Přicházím ke svému vytipovanému místu a přichází první komplikace. Na místě nákresu, kde jsem chtěl chytat, je větev ve vodě a nedokážu přes ní nahodit k druhému břehu. Narychlo vymýšlím plán, půjdu z druhé strany a budu házet k tomuto břehu, přesně k té nově spadlé větvi ve vodě. Co jiného taky můžu dělat, stále si stojím za tím, že mezi skupinku stromů chodit nebudu a zbytečně si tak rušit obě lovná místa.
Vybalím si věci, možná slovy „věci“ přeháním, razím velmi nalehko, i když chytám na těžko. Stolička, vidlička, prut, jeden batoh a podběrák, víc s sebou toho netahám.
Nahazuji a jdu si užívat hezký den, moc toho neočekávám a nalévám si z termosky horkou vodu přímo do mého hrníčku s Yerba Maté a v klidu si popíjím.
Nedopiju ani první hrníček a už mi policajt razantně nadskočí, ihned sekám a na nic nečekám, nezastávám názoru nechat zažrat. Snad to bude hezká štika a budu nejšťastnější na světě, probleskne mi hlavou. Něco mi ale nesedí, buď je to extra malá štika nebo táhnu vázku. „hele, okounek“ vyjeknu překvapeně. Alespoň neodejdu s prázdnou, pomyslím si a vysílám okouna zpátky do hlubin jezera.
Vybírám větší z plotic, naříznu u ocasu a házím zpět do lovného místa. Bohužel okounek byl zřejmě jediný, koho dnes z vody vytáhnu, přehazuji již po třetí a stále žádný záběr.
Z ničeho nic mne jak když zamrazí, číhátko pomalu vyjíždí směrem nahoru a já vyčkávám, nevím zda je to jen přejezd či co se to děje. A najednou propad a číhátko je na zemi. Beru prut a sekám, sakra to snad táhnu nějaký kmen, říkám si. Prut 2,70 se ohne jako nic a rozjede se brzda.
Pereme se již přes 5 minut, s jemným náčiním nechci rybu ztratit za žádnou cenu. Konečně se mi ukázala, přesně jako jsem si ji vysnil – krásné zelené tělo se světlými skvrnami a naoranžovělými ploutvemi.
Jsem plný emocí a snažím se být co nejvíce opatrný aby mohla jít zpět do své vodní říše. Tentokrát jí změřím a metr ukazuje 78 cm. „Vauuu“ rychlá fotečka a ač to moc nedělám, dostala i pusu a již mizí zpět. Přál bych si, abychom se ještě setkali a ona se stále vyhýbala predátorům, kteří na ní na březích krásného jezera čekají. Děkuji, královno!
