Ahoj přátelé a rybáři!
Měsíc utekl jako voda a já se vám hlásím s dalším dílem ze série krátkých článků, kterými jsem se rozhodl vám přiblížit svůj přístup k „moderní sumcařině“. Proč pojem „moderní sumcařina“? Spousta metod a principů, které dodnes já a moji přátelé používáme, jsou zcela jednoduché a primitivní. Vycházejí ze základních rybářských poznatků a moderního na nich toho přiliš není. Vždy se k nim však snažíme přidat něco svého, nového, něčím se odlišit, něco udělat jinak. Právě tyto detaily pak v lovu sumců často znamenají propastný rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem a definují moderní, řekněme spíše pokrokový lov sumců.
V minulém díle jsem se hodně zabýval výběrem míst a celkovým přístupem k lovu. Dnes bych vám chtěl přiblížit pár detailů ohledně nástrah a jejich správného nastražení. Každý z vás, kdo se lovu sumců věnuje, se pravidelně setkává s problémem nedostatku nástražních ryb. Spousta z vás se pak snaží těmto krizím předejít a přijíždíte vybavení velkým množstvím ryb, velmi často líny a karasy. Z mého pohledu je však tento přístup často kamenem úrazu mnohých z vás, protože si pak často nepřipouštíte použití jiné než dovezené nástrahy. Moc dobře znám několik sumcařů mající vlastní sádky, kteří celý rok sází na stejné 35cm velké líny a stále se diví, že jim to příliš nefunguje. Já osobně řeším tuto situaci jinak. Téměř nikdy si nástražní ryby nevozím. Mnohem raději si přivstanu, přijíždím k vodě již dopoledne a strávím první den chytáním nástražních ryb na místě, na kterém později chytám. Nejenže si nachytám dostatečné množství čerstvých ryb v kondici nepoškozených transportem, ale hlavně si udělám představu o druhovém a velikostním složení potravy sumců na konkrétní lokalitě. To vše je obrovská výhoda o kterou moji přátelé přicházejí! V první řadě musí být vaše nástraha dostatečně „čilá“, to znamená nepoškozená, dobře uchovávaná tak, aby na montáži působila co nejživěji a nejpřirozeněji. V druhé řadě pozoruji velký rozdíl mezi druhy ryb, které nastražuji. Pokud chci docílit rychlého záběru, vede vždy perlín a plotice. Tyto druhy ve velikosti cca 25cm jsou pro sumce opravdu velmi atraktivní a při správném nastražení na sebe většinou záběr nenechá dlouho čekat. Je zde však potřeba počítat s častými útoky od sumčích dorostenců, kteří vaši nástrahu snadno usmrtí nebo strhnou z montáže. V tom případě nedoporučuji nastražení těchto ryb na montáže s podvodními splávky, kde často volím složité zavážky, vyvazování apod. a nástrahu nelze snadno převézt či zkontrolovat. Vzhledem k tomu, že tyto montáže používám velmi často, volím většinou větší nástražní ryby kvůli selektivitě záběrů. Co se velikosti týče, běžně volím ryby mezi 40-50cm. Samozřejmě vše záleží na konkrétní situaci, revíru a ročním obodbí. Na jaře preferuji malé nástražní ryby, stejně tak v pozdním podzimu pomalu začínám od velkých nástrah upouštět. Je důležité brát v potaz i charakter revíru. Na nížinných řekách, kde se hojně vyskytují hejna ouklejí, se často sumci zaměřují výhradně na lov této drobné potravy. Nesčetněkrát jsem se zde setkal s problémem, kdy sumci lovili doslova pár centimetrů kolem mé nástrahy umístěné v ukázkovém vracáku, ale zajímali je pouze oukleje. Voda stříkala na všechny strany, moje nástraha lítala v té vřavě jako smyslů zbavená, ale sumci měli jasno. Preferovali malou potravu, kde věděli, že jim nehrozí žádné nebezpečí. V tom případě volím často drobné nástražní ryby, které se alespoň přibližně podobají velikosti ouklejí. Tajnou zbraní do těchto situací je pak nastražení více ryb na jednu montáž, provedení nechám na každém z vás, mohu však zaručit, že za pokus to stojí. Co se týká mého oblíbeného druhu nástražní ryby, pokud mám z čeho, snažím se být vybíravý. Je dobré nastražovat vždy na každou montáž jinou nástrahu. Stejně tak je třeba přizpůsobit umístění daného druhu nástražní ryby konkrétnímu místu. Stejně jako nebudu nastražovat parmu pod hladinu, nebudu ouklej používat na podvodní splávek. Spousta z vás se teď možná pozastavila nad použitím ušlechtilé ryby jako nástrahy. Respektuji dobu hájení těchto ryb i jejich lovnou míru, pokud však uznám za vhodné, jako nástrahy se je nebojím použít. Perfektní nástrahou je především okoun v období okolo tření sumců, velmi dobré zkušenosti mám ale i s bolenem, či zmiňovanou parmou. Mezi stálice patří cejn, cejnek, jelec tloušť, plotice a pelín, kterými vím, že téměř nikdy chybu neudělám. Chtěl bych se ještě naposledy vrátit ke zmiňovaným karasům a línům. Nemyslím si, že se jedná o špatnou nástrahu, jen se nehodí pro většinu vod, kam si je rybáři dováží. Tyto druhy ryb jsou typické pro mělká, prohřátá a zarostlá ramena řek, rybníky a tůňky. Jejich nastražení je proto na místě především v tomto prostředí. No uznejte sami, že lín nastražený v říjnu na podvodním splávku na Labi poblíž betonové zdi v několikametrové hloubce příliš smysl nedává. Proto se vždy zamyslete nad tím, kam, v jaké situaci a jakou nástrahu umístíte. Je to mnohem důležitější než by se mohlo zdát. Jak zaznělo v úvodu, detaily zde rozhodují. Teď už zbývá jen zopakovat závěr z minule a těším se na vás u dalšího blogu. Chtěl bych vás poprosit, zacházejte s mými radami zdrženlivě. Za každého sumce, kterého vodě vrátíte, vám řeka v budoucnu dvakrát oplatí.
Hodně štěstí u vody všem slušným rybářům, přeje Jakub!
