Konečně po roce jsem vyrazila na chalupu, 350km od Prahy na rozmezí zlínského a olomouckého kraje. Letos poprvé jsem sebou brala i pruty. Už teď se směju až budu na konci roku vyplňovat sumář, takových revírů, co jsem doposud stihla navštívit, to nezabere jen půl hodiny času, to abych si na to vzala den dovolené, protože ještě není všem dnům konec, seznam se zcela jistě rozšíří. 😁🤔
Čas je neúprosný a za rodinou přítele na Moravu se dostaneme jen jednou za rok, a tak prioritou a samozřejmostí je návštěva rodiny a známých. Rybaření pouze okrajově na pár hodinek jako relax. Přemýšlela jsem jak věci na rybařinu osekat, aby toho člověk nevozil zbytečně tolik přes půl republiky. Když jsem končila v práci a jela domů, hned mi to seplo. Pojede se na amury, toho ještě z letošního roku chyceného na svém háčku nemám.
Takže úkol zněl jasně, natrhat 2 kýble mirabelek a boilies nechat doma! ;) Jasně, že jsem za ty roky u vody zkoušela pelety, boilies přímo určené pro lov amurů, ale že by to byl nějaký zázrak, to se říct nedá.
Mirabelky nebo kukuřice, to je prostě jistota, která nezklame, tedy pokud amur v té vodě vůbec je.
Teď když technika lovu byla vymyšlená, bylo důležité právě popřemýšlet, kam se za nimi vypravit. No a v tom mi pomohla appka Fishsurfing, díky ní jsem si na mapách našla místečko, kde mi bylo jasné, že nějaký ten amur bude.
Po dvou dnech po příjezdu jsem se konečně dostala k vodě a mohla vidět vybraný revír naživo. Přesně vypadal dle očekávání. Hráz rybníku lemovala alej se špendlíky, kousek dál byly třešně a na vodě byly menší ostrůvky, mezi nimi zajímavé překážky z popadaných stromů. Terén kolem rybníku byl ve svahu, a tak jsem si klidně dovolila lovit ryby přímo pod nohama a nezkoušela to z dalekého odhozu. Na rybníku se nedá zavážet, takže krmit šlo jen že břehu. Soustředila jsem se tedy na místo 2m od břehu, které jsem rozkrimla mirabelkama.
Montáž pro lov amura jsem zvolila co nejjednodušší. Já mám tak všeobecně v rybařině radši jednoduchost než vymýšlet složitosti, za A to zdržuje a za B, znáte to přísloví v jednoduchosti je krása? Řídím se podle toho.
Montáž se tedy skládala z fluorocarbonu, háčku a 2 rozkrojených mirabelek. Nejdřív jsem to zkoušela jen takto, ale po hodině chytání jsem pod poslední mirabelku přidala ananasovou popku. Chytala jsem na dva pruty, jeden klasický kaprový a druhý feeder.
Po deseti minutách na feederu záběr, tak velký že se mu špička ohnula pomalu až do vody, stačila vteřina nepozornosti a prut by tam letěl celý. I když amur, kterého jsem dostala na břeh měl jen něco kolem 60 cm, nic mi nedal zadarmo. Bojoval slušně a na feederu je každý cm ve vodě u amura znát. Na amurech se mi líbí ta jejich bojovnost, která se v nich probouzí převážně až u břehu.
Mirabelky jsou křehké, takže jsem je musela znovu před nahozením nastražit pod háček. Zároveň po náhozu jsem do krmného místa poslala další 2 lopatky šťavnatého ovoce. Bohužel to nelákalo jen amury, ale na břehu mě otravovalo hejno sršňů, takže pokud se rozhodnete chytat na tuto nástrahu, buďte opatrní.
Netrvalo to dlouho a na feederu byl opět záběr. Tentokrát šel amur pomalu z vody sám. Rychlá akce, která trvala jen pár minut. Vzápětí byl puštěn zpátky, jako jeho rybí kolega.
Netuším čím to mohlo být, že kaprový prut mlčel, když byl úplně stejně navázáný jako feeder. Hned co jsem, ale tuhle větu pronesla, se rozjela cívka. Celá natěšená, že vytáhnu z vody další torpédo jsem udělala chybu a utáhla brzdu. Najednou cítím, že amur z háčku padá. Ne vždy vyhraje rybář, ale o tom to je.
Nakonec před odchodem od vody, když už jsem začala balit pruty. Jsem hodila oko ještě po feederu a vidím, jak se lehce pohybuje špička. A nejdnou bum, je tam. Poslední záběr na rozloučenou a poslední amur, než vyrazím od vody pryč.
Tohle byl opravdu úspěšně strávený čas na rybách. Sice jsem nelovila amury přes metr, ale cíl byl splněn. A na to jaké bylo horko? Přes 30 stupňů ve stínu, kdy aktivita ryb přes poledne značně klesá, jsem byla spokojená dvojnásob.
A jak chytáte amury vy? Jděte na ně cíleně, nebo se vám podaří jen náhodou?
