Pobyt u vody relizuji celkem často, od jara do podzimu. U řeky mám už stabilní místečko, kam zajedu svou pramicí. Málo kdo mi na toto mé místo chodí, protože nad hlavou je spousta větví. Tento kus břehu má pro mě ideální možnosti využití. A to jak na kaprařinu, tak pro lov dravců. Proto chytám z 90% jen tady.
Mám rád „trempský“ způsob pobytu u vody
Celý život jezdím po čundrech a tento způsob pobytu v přírodě jsem si přenesl i k vodě. Jsem sice majitelem rybářského lehátka, ale v létě mi stačí jen karimatka. Opakuji, zatím. Ovšem mám rybářský spací pytel a ten si nemohu vynachválit. V něm snad zima ani být nemůže, ani při spaní jen na karimatce. Pokud je to jen trochu možné spím pod širákem.
V létě stavění bivaku nebo napínání plachty využívám jen když je to skutečně nutné. Nemám totiž rád balení a přepravu mnoha věcí. A navíc, spaní pod širým nebem a na čerstvém vzduchu mám ve veliké oblibě. Není nad to.
Za nízkého stavu vody se na mém místečku sice dá spát přímo u prutů. Ovšem za běžného stavu je nutno kousek popojít tam kde je břeh o něco vyšší. Naučil jsem se tudíž spát v pramici zasunutý pod lavičkami. Rovná podlaha, prkenné podlážky a s hlavou na přizvedlé přídi, umožňuje spaní skoro jako v posteli. Pravda, poněkud tvrdší posteli, ale to mi s pěnovou karomatkou nevadí.
Rybářský bivak versus plachta
Mám obojí. Bivak Trakker Cayman Bivvy Two-Man a také stanovou plachtu z Decathlonu. Plachtu používám častěji. A to především v létě, pokud se žene bouřka. Dosud nikdy nezklamala a nepropustila ani kapku. Navíc balíček s plachtou je mnohonásobně menší a lehčí, než obří obal s bivakem. Plachta se také podstatně lépe suší.
Bivak stavím, když jedu k vodě na více dní a také v chladnějších měsících. Jako například nyní v říjnu. O déšť jde samozřejmě především, ale do bivaku rovněž netáhne a i jeden člověk v něm dokáže vytvořit celkem přívětivé mikroklima.
Spaní u vody nepovažuji za dobrodružství
Mnoho lidí, co mě tolik nezná se diví, že trávím tolik nocí u vody. Neřkuli na podzim, když je venku už docela chladno a v noci občas mrzne. Respektive se diví, že u vody vůbec přespávám. Nepovažuji to ani toliko za dobrodružství, jak si mnozí myslí, nýbrž za odpočinek. Účel to má také ryze praktický, neboť takto mohu skvěle využít maximálního rozsahu povolených hodin lovu, aniž by člověk musel skládat věci a jezdil spát domů.
Nicméně mé nejbližší okolí si už zvyklo a považuje to za normální. A to je dobře.
