Nikdy se nevzdávat

Bylo krásné červnové ráno. Slunce bylo při síle již od svého úsvitu a na nebi nebyl ani mráček. Toho rána jsem měl jasný plán. Bylo úterý a já měl dovolenou, kterou jsem hodlal strávit na svém oblíbeném místě na rybách. To místo je celkem frekventované. Je to blízko mostu, přes který denně jezdí stovky aut. Podél levého břehu řeky je cyklostezka a na pravém břehu u mostu stojí desítky let malebná hospůdka se zahrádkou, na které již od časného rána bývají slyšet veselé hlasy místních štamgastů. Když jsem přijel na místo, srdce mi zaplesalo. Poněvadž na mém místě nikdo nechytal a já měl kus majestátné Moravy jen pro sebe. Vsadil jsem na boilie s masovou příchutí, která místním rybám velmi chutná. Z vyprávění rybářů jsem se doslechl o trofejních rybách, které se tu podařilo chytit. Proto jsem sebevědomě dal pod háček hned dvě velké boilie a nahodil k mostu. Uběhla slabá půl hodina a rozjela se mi cívka navijáku. Po záseknutí jsem záhy poznal, že mám na háčku těžší rybu. Hned od začátku jsem měl co dělat abych s ní udržel krok a dostal ji tam kam chci. Nevím co se stalo, ale její sílu jsem podcenil. Vše se pak stalo velmi rychle. Vyplula k hladině a já zehlédnul její zbarvení a siluetu. Srdce mi poskočilo a krví se mi hnal adrenalin. V tu chvíli se to stalo. Ryba zabrala z plných sil a já zůstal s nefunkčním navijákem v ruce. Klička se mi protáčela a naviják přestal navíjet. Ložiska, blesklo mi hlavou. V zoufalství jsem začal  rukou točit cívkou a doufal. Podařilo se. Celou událost sledovala hrstka štamgastů a lidé na cyklostezce, kteří začali tleskat a ochotně mě s rybou vyfotili. I když není ryba trofejní, má pro mne velkou hodnotu. Rybu jsem pustil zpátky do řeky a odjížděl od vody s rozbitým navijákem, ale se skvělým zážitkem, který doufám zahřál u srdce i přihlížející. Petrův Zdar