Tento rok nebylo na jarní rybaření tolik času, jako například loni, a tak jsme se konečně na přelomu jara a léta vydali na třídenní výpravu Za Sportovními revíry. Při výběru revírů jsme se kvůli předpovídaným vedrům dívali i na možnost osvěžení v alespoň relativně čisté vodě, a nějakém tom zázemí v blízkém okolí revíru.
Nakonec jsme vybrali místo, které není klasickým sportovním revírem, ale klubovou vodou – Luhačovická přehrada. Tento revír je kombinací turisticky vyhledávané lokality s hotely, koupalištěm, možnostmi půjčení šlapadel a paddleboardů, ale také klidných míst vyhrazených pro rybáře. I přes velké zarybnění je zde voda o poznání čistější, něž na sportovních rybnících, a to jak kvůli větší hloubce, tak převážně proto, že byla v roce 2012 vypuštěna, dno upraveno a zbaveno velké vrstvy bahna. Zároveň s touto úpravou byla také odvezena veškerá plevelná ryba a v místním rybářském řádu je i zákaz vracení určitých druhů do vody.
Ceny povolenek jsou tu poměrně vstřícné, a my si zakoupili třídenní povolenky po 1000 Kč (například týdenní ale vyjde už jen o 500 navíc.) Nutno ale podotknout, že zde není povoleno nonstop rybaření, a stejně jako na svazových vodách je mezi 12. – 4. hodinou ráno lov zakázán. Řekla bych takové „mínus“ tohoto revíru. Na druhou stranu jsou zde opravdu velké ryby, i díky tomu, že horní míra kapra je stanovena na 65 cm. Plavou zde ryby kolem 20 kg, ale také opravdu velké množství kaprů běžné velikosti.
Po našem příjezdu jsme zamířili do lokality „za bojkou“ – tedy cca v 1/3 přehrady na straně u přítoku, kam již nemůžou plavci, ani turisté na šlapadlech a je vyhrazena zóna pro rybolov. Místa jsou zde pod stromy, takže je stín alespoň částečně zajištěn po celý den. Zjistili jsme si nějaké informace o chytání na této vodě, a tak jsme začali chytat na doporučené masové příchutě nástrah, a to na toto období nezvykle malých rozměrů – 14 a 16 mm.
Netrvalo to dlouho, a rozjela se první udice – první úplně zleva. Ani ne po minutě se rozjela udice 4. – tentokrát ta úplně napravo. To znamenalo, že před námi nejsou jen na jednom místě, ale krmí se po celé šířce našeho lovného místa. Ryby byly samozřejmě krásné, ale žádní obři to nebyli. Jak se však ukázalo, dostat se na větší rybu byl opravdu náročný úkol. Během odpoledne přišlo několik takovýchto dorostenců, a my s příchodem soumraku přeci jen přitvrdili a nastražili boilie 20 mm, 24 mm, nebo panáčky. Až do dvanácté hodiny byl však naprostý klid.
3:50 zvoní budík, a 4:00 už jsou pruty ve vodě. Rozhodli jsme se ještě nechat větší nástrahy, stejně jako večer, abychom trošku selektovali. 4:01 se však rozjíždí obě udice hozené z pravé strany lovného místa současně, a naše prvotní myšlenky jsou jasné – je to zamotané do sebe, nahodili jsme rozespalí do kříže. Každá brzda ale bzučela jindy a jinou rychlostí, a opravdu to byly 2 ryby současně - na sekundu přesně. První ryba u břehu – zase ale dorostenec, ale druhá bojuje líp. Bude určitě o něco větší, žádná dvacítka, ale nebude to dorostenec. Ani jsme ji ale neviděli. Kombinace toho, že jsme nejprve vůbec nesekali a mysleli, že jsou pruty zamotané, s tím, že jsou zde povoleny pouze háčky bez protihrotu, jako na soukromých vodách, udělaly své. A třeba by upadla i ihned seknutá, i s protihrotem. Oba pruty byly nastraženy rychle znovu a my šli ještě do spacáků, jenže – zase jízda! To ráno nás ryby spát nenechaly, ale přestože každá ryba udělá radost, všechny to byly ty „rybky pro zábavu“.
Po rozednění s příchodem horka záběry na boilie ustaly a jakmile se nastražila jedna, nebo dvě kuku pod malý háček a k němu PVA s drobnými peletkami, prut se ani nedostal do vidličky. Ale toto nebyla metoda, která by přinášela naději na nějakou lepší rybu, tak jsme vyzkoušeli, jak zde funguje nástraha ve sloupci. A fungovala, záběry přicházely i v těch největších vedrech, ale opět spíše menší ryby.
Večer přecházely přes celé naše území bouřky, a přestože u nás nepadla téměř ani kapka, tlaky pravděpodobně létaly nahoru/dolu, a ryby byly úplně netečné.
Třetí den jsme již nechaly celou dobu na dně jen boilie 24 mm samostatně, nebo i v panáčku, a snažili se menším kapříkům vyhnout. Přesto se jich pár na břeh ukázalo, ale alespoň tam byla s každým záběrem ta víra v zásek a nezastavitelnou jízdu…
Celou výpravu jsme si však užívali, díky krásnému prostředí, letnímu počasí a také možnostem využít blízké občerstvení :D. Než jsme ale přehradu opustili, vydali jsme se po sbalení rybářského náčiní do té „turistické zóny“, kolem koupaliště směrem k hrázi. Je to opravdu krásné místo. Letní nálada, krásné břehy, občerstvení, ubytování i koupaliště.
Po příchodu na hráz jsme však nevěřili vlastním očím. Hned u hladiny, v prvních pěti metrech od hráze bylo obrovské hejno krásných kaprů, kteří doslova útočili na každý kus chleba, který jim tam turisté házeli. „Tak tady jsou…..“ Bylo to nádherné rozloučení s touto vodou, něco, co jsem ještě v životě naživo neviděla…
Video: Kapří derby!Přestože jsme zde žádné místní monstrum nechytili, bych Luhačovickou přehradu doporučila, ať už na rybářskou, nebo nerybářskou rodinnou dovolenou.
Užívejte krásného letního počasí,
Zdraví vás Lucy
