Když nachytáš stovky velkých ryb, tak už ti ani nejde tak o váhu, jako spíše o výjimečnost. Jakákoli odchylka od běžné stavby těla, jakýkoli šrám, nebo anomálie, která dělá rybu zajímavou. Snadno zapamatovatelnou, prostě vybočující z řady. Vrcholem jsou však né zcela běžné formy kaprů, na nichž je vidět jak je příroda hravá a tvořivá. A když ještě ke všemu patří do váhové kategorie XXL, tak ti dojdou slova... Tohle zvíře , je v mém rybářském životě pravděpodobně na příčce nejvyšší a to vůbec ne pro svoji váhu. Prostě je to opravdová perla Vltavy. Tohle zvíře, by mělo místo v mém albu i kdyby mělo jen pár kilo. Při pouštění zbývalo jen doufat, že se mu bude dařit a do podběráku se nechá navést pouze lidmi s velkým srdcem a obrovskou pokorou. Aby se mu dostalo péče, jakou si zaslouží a udělal jim radost, minimálně stejně tak velkou, jako mě.
Za velkými kapry cestujeme stovky, ba i tisíce kilometrů, křížem krážem Evropou a ten nejkrásnější na mě čekal doma, čímž se radost a nadšení násobí. To je prostě neuvěřitelné.
Mé návštěvy Orlíku se dají spočítat na prstech jedné ruky, ale z každé jsem si odnesl krásné vzpomínky. Z každé jsem si odvezl snímky do svého alba. Je to až neuvěřitelné. Když nad tím tak uvažuju, tak jsem zjistil, že Vltava mě tu chce. Tahle voda prostě chce, abych se sem vracel. Jinak si nedokážu vysvětlit, proč je ke mě tak štědrá.
Ještě jednou musím poděkovat Vaškovi. Vlastně je to i jeho úspěch. A těším se až se na Vltavu opět vrátíme. Předběžně to vypadá na přelom podzimu a zimy.
