Uteklo to jako voda a já se od úvodní myšlenky průzkumu sportovních revírů dostala už na desátou výpravu. Vše bylo plánováno na první polovinu července, která byla ve znamení dlouhodobě trvajících tropů. To také výrazně ovlivnilo výběr revíru a zacílilo na stinnější zalesněné oblasti. Do oka nám padlo několik menších revírů, a nakonec zvítězil rybník Jakoz, nedaleko Kroměříže.
Jedná se o malou stojatou vodu v přírodním parku Záhlinické rybníky, vzdálenou cca 100 metrů od řeky Moravy. Plocha tohoto rybníku je necelých 1,5 ha a zajímavostí jsou dva malé ostrůvky na jeho východní straně. Ze všech stran je obklopen lesem a krajina kolem se poměrně prudce zvedá. Rybník je tak v naprostém klidu.
Jak jsme ale u domlouvání termínu zjistili, není to rybník pro každého. Volně již kvůli problémům s nepořádkem a krádežemi ryb nefunguje a je třeba vše dopředu domluvit s provozovatelem. Klidu uprostřed lesa zneužívali někteří návštěvníci a trofejní kapry přenášeli do nádrží v autech. Parkovat je totiž možné na lesní cestě nad lovnými místy. Při domlouvání jsme tedy museli podrobně popsat naše plány, kdo jsme, kolik nás bude a jestli s sebou vezeme jakýkoli alkohol a podobně. Lidé sem údajně jezdívali více pít než chytat. To že člověk musí dodržovat pořádek na fleku by měla být samozřejmost, ale podle instrukcí to všichni návštěvníci nechápou. Lidé se tu prostě musí chovat podle domluvy a souhlasit s tím, že budou pod kontrolou. Na internetu jsme našli negativní reakce na nahlížení do auta, jestli v něm nejsou nádoby na převoz ryb. Vzhledem ke krádežím v minulosti bych to naprosto chápala a neměla s tím problém. Na všem jsme se tedy domluvili a podle plánu dorazili na místo.
V den příjezdu panovalo obrovské horko, a ryby se pohybovaly v blízkosti hladiny. Když jsme se blížili poprvé strmou pěšinkou lesem k vodě, na hladině se rýsovalo několik obrovských těl a v tvořily se mohutná kola. „Jsou tady, přímo před náma…“ Horko, dusno, vzduch se dal krájet, slunko opravdu pařilo a vynášení všech věcí z auta nás slušně odrovnalo. Ryby nás ale zpočátku dlouho odpočinout nenechaly.
Podběrák byl ještě složený někde na dně podložky a na prutě už byla ryba. A ne zrovna malá. Bylo to z blízkosti břehu po pravé straně našeho místa, kde rybník končil. Na břehu tak byl po chvíli nádherný lysec, který uprostřed horkého dne zabral na panáčka Jahoda Bergamot od Mastodontbaits. Je to vlastně typická vůně letních drinků – jahoda s citronem, úplně to vidím na příchuť nějakého chlazeného nápoje :D. Tak co by mělo v létě více fungovat? : )
Den utíkal rychle, jen z pravé strany rybníka se ukázal ještě jeden menší kapr. Od západu se ale blížila bouřková fronta, která měla po dlouhé době přinést ochlazení, a my jsme čekali, že další dny to přinese vyšší aktivitu ryb. Co jsme ale nečekali, tak byla síla té bouřky, trvající několik hodin. Byl to opravdový slejvák s ještě silnějším větrem, házejícím s okolními stromy na všechny strany. Bivak byl zabezpečený, ale my byli pod deštníkem a drželi ho plnou vahou, aby neuletěl. Byly pod ním totiž narychlo uklizené věci a my ho proto nemohli složit. Bylo to jako když držíte pádlo proti silnému proudu, dělalo si to, co chtělo. Navíc jsme byli odpoledne před deštěm upozorněni, abychom si v případě silného větru přeparkovali auto mimo les, že to občas padá. A teď o co se bát – auto, deštník, bivak, nebo nás? :D Během téhle bouřky přišly další 2 záběry, oba z blízkosti břehu a potom už se vše uklidnilo.
Den nato jsme po ránu nejdřív odklidili popadané větve kolem nahozených udic. Ochlazení a vydatný déšť přiměl k jídlu drobotinu, o které jsme neměli tušení, že tu je. Záběry přicházely jeden za druhým, kapříci jak dlaň, hladoví jako piraně. Tento den jsme vymýšleli a hledali způsob, jak se těmto rybkám vyhnout a dostat se zase k cílové sortě. Co bylo moc veliké, to nejdřív zmenšili, a přitom se dřív nebo později napíchli na háček bokem. Při hodně dlouhém přívěsu ho zamotáním přiblížili k háčku a potom se na něj opět napíchli. Jaké jsou vaše typy pro tuto situaci, ať už jde o malé kapříky, nebo jiné malé ryby na krmáku?
Nám se na redukci těchto záběrů nejvíce osvědčily silně vysušené neutrálky 24 mm, příchutě Kraken a Squid attack od Mastodontbaits, které jsou velice pevné a okousat vůbec nejdou. Naopak ještě ve vodě trošku nabudou, což z nich dělá opravdu selektivní nástrahu. Další změnu jsme udělali ve vnadění, které bylo do té doby plošné, z boilisů i pelet různých rozměrů. Měli jsme prokrmený celý sektor před námi. Nyní jsme ryby spíš hledali a nahazovali jinam, do míst odkud nepřicházelo tolik rychlých záběrů od drobotiny. U nástrahy byly jen 3 koule 24 mm v PVA punčoše. Tímto způsobem jsme se dostali k několika větším rybám, ale pořád takové „tržní velikosti“.
Kolem půlnoci se však kapříci uklidnili a nástraha mohla nějakou dobu čekat na lepší rybu. Jako by se celé hejno omladiny přesunulo zase do jiné části rybníku. A ráno se konečně zase zadařilo, a po více než 24 hodinách se ukázala krásná ryba. Již jsme ale zůstali u malého množství návnady většího rozměru, abychom náhodou drobotinu zase nenalákali. Už během dopoledne se zadařilo několik dalších krásných šupíků, a my si vychutnávali příjemné počasí bez deště i veder. Takový zasloužený odpočinek.
Během čtvrtého dne jsme se už od rána věnovali více úklidu než vymýšlení dalších taktik a hledání nových míst, a tak jsme prokrmili malou plochu před námi, čekali na poslední záběr a užívali si poslední hodiny na tomto krásném místě. Poledne se blížilo, a to pro nás znamenalo vytáhnout pruty ven.
Znáte ten pocit plný napětí, když postupně vytahujete pruty, a cítíte, že teď to jednoduše musí přijít, že to na ten poslední prut ve vodě musí zabrat, protože nic jiného lákavého už na dně neleží? S každou vytaženou udicí se zvedá ten adrenalin a pokukování po těch zbývajících, až zbude jen jedna, ta, u které ten kapr čeká do poslední chvíle, než se cívka rozjede. Ten největší kapr revíru, chytrý, bojovný, krásný…
Tak to se přesně nestalo, alespoň tentokrát. Holt rybník si to ale naplánoval jinak… Tak zase příště.
Už cestou domů jsme plánovali další výpravu a probíraly ty obrovské ryby, které na ní zdoláme.
Výlet na Jakoz jsme si každopádně maximálně užili, a rádi se tu ještě někdy ukážeme. Doufám, že i vy si užíváte letního počasí a trávíte čas u vody co jen to jde… I když na to horko někdy nadáváme, budeme se na něj zase většinu roku těšit : )
Mějte se krásně, zdraví vás Fishergirl.Lucy
