Když se (ne)daří 🤠🐟

Podzimní 🍁 mlhavé ráno, přímo jako stvořené na výpravu k vodě. Nemeškal jsem tedy, odvedl malou do školky a upaloval domů pro výbavu. Jelikož mne tlačil čas, tak jsem chvátal a podstatnou část věcí jsem zapomněl doma, ale to jsem zjistil až u vody...
Po příjezdu k vodě jsem si zapsal docházku, rozložil křesílko, umíchal krmení a již jsem sahal po prutu, když v tom jsem se chytl za čelo! Kufřík s návnadami, čihátky a dalšími potřebnými věcmi si spokojeně dřepí doma na skříni.. 😭
No nic, musel jsem tedy improvizovat.
Na feeder jsem si navázal srkačku, protože formička na feederové krmítko zůstala v onom kufříku a z batohu jsem vyhrabal snad sto let starou nakládanou kukuřici 😄. Více jsem toho již vymyslet nemohl a tak jsem nahodil, pohodlně se usadil a vyčkával. Alespoň že to kafe jsem si nezapomněl. 😅
Pozoroval jsem jak řeka pomalu plyne, sem tam se objevil list unášený proudem, či se z mlhy vynořila kachna hledající něco k snědku. 🦆
Po sotva patnácti minutách od mého usazení se vlasec divně prohnul, místo toho, aby se našponoval. Skočil jsem tedy po prutu a zasekl. Prut se náhle ohl a já věděl že je tam!
Začal nelítostný souboj se šupíkem 🐟🐟, který měl asi špatné ráno, stejně jako já a tak bojoval ze všech sil. Snažil se dostat do větví i rákosí, v čem jsem mu statečně bránil. I přes kvílející brzdu se pomalu približoval směrem ke mně.
Již byl na dosah, již jsem viděl jeho hřbet, přiskočil jsem s podběrákem, když v tom se kapr vysmekl z háčku...
Jen tak tak jsem ho stihl podebrat!
Byl tam! Po nelítostném souboji byl kapr konečně v podběráku!
Zaplavilo mne neskutečné štěstí, kapra jsem si prohlédl, rozloučil se s ním a opatrně vypustil na zpět, do jeho vodního království. 🐟
U vody jsem zůstal i nadále, bohužel již bez záběru, ale i tak jsem byl spokojen.
Hold někdy se daří i nedaří.
Tak Petrův Zdar.. 😊