Vítám vás u druhé části vypravování mých jarních vycházek na nejproudnější úsek Labe České republiky. Po několika návštěvách stejného místa jsem měla flek již předkrmený. Slunný den mi přibližně hodinu po příjezdu přinesl krásnou jízdu. V moment, kdy jsem zrovna seděla u stojanu a fotila moji sestavu. Co nejrychleji a nejšetrněji jsem položila foťák na křeslo a zvedla prut. Při prvním kontaktu jsem cítila nepříjemné škubání hlavou. Bylo mi úplně jasné o jakou rybu se jedná. Místní plevel, jelec tloušť, od kterého se záběry nedají nějak zvlášť eliminovat. Zkoušela jsem selekci typem návazce nebo zvětšit nástrahu, Ale jelec přes 50 cm má opravdu obrovskou hubu, takže do ni nasaje bez problému 2x24 mm na selektivní návazci s dlouhým vlasovým přívěsem. Ryba mi vycvakla olovo a stáhla dvě koule pod sebou. 
Krmení je na řece dost složité, několik procent množství vám vezme proud, další procenta bílá ryba a až poté se dostává na kapra. Proto je lepší najít místo o kterém víte, že se zde kapr zdržuje aby jste zbytečně do vody nesypaly desítky kilogramů drahého boilie. Jelikož mi den předem trošku napršelo do pelet, naházela jsem je na konci lovu do vody. V den příjezdu jsem vzala do hrsti několik půlených kuliček, které se v silném produ daleko lépe zadrží na dně. Několik desítek od břehu jsem u kameného pilíře viděla obrovská šupinatá těla, která se každou chvíli vyhazovala nad hladinu. Silný proud mi bohužel na toto místo nedovolil nahodit. Přibližně před týdnem jsem toto místo navštívila s mým bratrancem. Řekla jsem mu ať se chvíli zadívá zleva od pilíře, netrvalo to dlouho a viděli jsme dalšího kapra. Řekl mi, že tam zkusí nahodit, bylo nám ale jasné, že montáž nevydrží na dně dlouho. Proud mu ohýbal špičku a dotažená brzda mu i přesto brala vlasec. Přibližně za deset minut dostává jízdu, která mu málem sebrala celý prut. Zvedl jej ze země a začal parádní labský souboj. Ryba jela po proudu a brala si spoustu monofilu, na cívce již moc nezbývá. Cítil tupý tah, ale na špičce prutu bylo vydět občasné škubnutí hlavou. Udice v semiparabolické akci se najednou úplně narovnala. Je to prohra. I to se občas stává, vlasec byl přeříznutý o nějaký ostrý objekt pod vodou. Tímto skočil příběh jedné z mnoho vycházek, do konce dne nepřišel ani jeden kontakt od bílé ryby.
Teď už ale přichází čas na mého největšího šupináče z proudu. Bylo chladné ráno, doma jsem si přibalila spacák, abych neklepala kosu. Pod železničním mostem byl stín a z rostlin pod mým lehátkem stékaly kapky rosy. Postupně se ke mě přibližovalo sluníčko a na teplotě to bylo znát. V devět hodin ráno jsem konečně vylezla ze spacáku a sundala si mikinu. Sedla jsem si na židli a pozorovala rychlou vodní hladinu. V ten den bylo naplaveno spoustu bordelu. Pohaždé, když jsem stahovala montáž, měla jsem na háčku kus nějakého hadru. Nástrahu jsem vždy alespoň na chvíli předmočila, aby mi nenasákla zápach. Začalo mi být opravdu teplo, slunce má dnes velkou sílu. Rozhodla jsem se opět nastražit kuličku, kterou jsem zde celé jaro testovala - kapří guláš. Bylo dvanáct hodin a přijela za mnou mamka s obědem. Koukali jsme se na pruty a v zápětí se mi pomalu zvedá swinger, než jsem přiběhla, tak se úplně prověsil. Říkám mamce, že to bude další tloušť. Po zvednutí prutu mi jela ryba proti proudu. Již v tuto chvíli jsem věděla, že to tloušť nebude. Ryba přesně věděla kam má jet. Směr byl zvláštní, ke břehu a proti proudu. Až se najednou zastavila, montáž byla na pevno. Olovo se mi zaseklo mezi kameny. Měla jsem strach, že je dobojováno. Za pár minut k mému štěstí montáž povolí a ryba je opět na vodě. Rychle popadnu podběrák a snažím se ho co nejdříve dostat na břeh. Po tomto dlouhém souboji, který ze začátku vypadal neúspěšně se proměnil v krásného a zdravého šupináče...
Ryba zdolaná z takto težké lokality se bere za dvě!
Děkuji, že jste můj dnešní článek dočetli až do konce a zase někdy příště. Mnoho úspěchů u vody přeje za Mivardi Eliška.
