Je tu nový rok a s ním nová výzva a cíl. Steelhead. Co to vlastně je a proč je její lov považován za jeden z nejnáročnější? Steel head není ve své podstatě nic jiného než pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss). Jedná se o jeho tažnou formu, která tráví většinu svého života v oceánu. Tam díky bohaté potravní nabídce dorůstá daleko větších rozměrů ( Přes 90 cm délky a 10 kg váhy. Také tam získá typické, ocelově lesklé zbarvení. Když nastane ten správný čas, táhne do sladké vody za účelem tření. Podobně jako lososi. Rozdíl je však v tom, že po vytření se steelhead vrací zpět do oceánu a neumírá. Tento cyklus se může i několikrát opakovat. Čím je ryba déle ve sladké vodě, tím víc tmavne a začíná zbarvením podobat pstruhu duhovému jak ho známe my. Tření probíhá v květnu/červnu. V podstatě může táhnout kterékoliv roční období. Nejpočetnější tah je podzimní. Tyto ryby pak přečkají zimu v řece a třou se spolu s ostatními na jaře. Naopak největší a nejbojovnější ryby vstupují do řek v zimě a na jaře. Platí jednoduché pravidlo. Čím více stříbrná ryba, tím více bojovná. Některé řeky mají všechny 4 tahy, ale je to spíše výjimka. Většinou pouze jeden z nich. V porovnání s lososy táhnou steelheadi v několikanásobně menších číslech a ne ve všech řekách. To je hlavní z důvodů, proč není tak jednoduché ulovit. Další důvody jsou extrémní počasí a také rybářský tlak. Ulovit steelheada je snem mnoha rybářů, včetně mě.
Steelheada je možno lovit na plavanou s umělou i přirozenou nástrahou, přívlačí a muškařením. Jelikož jinou techniku než muškaření nechytám, zaměřím se pouze na něj. Nejklasičtějším způsobem je low tzv. na swing. Pro našince na mokro přes proud. Pruty a šňůry se přizpůsobují velikosti řeky, nástrah a lovených ryb. Dvouruční pruty délky 12-14 stop, switchové 10,5 - 11,5 stop a i jednoruční v délce 9-10 stop. AFTMA 6-9. Převážně plovoucí šňůry s výměnými potápivými konci s různou rychlostí potápění. Velmi populární jsou střelné hlavy typu "Skagit". Tyto krátké a těžké šňůry jsou schopné odhodit i velké mušky a těžké potápivé návazce. Navíc pro házení není potřeba moc prostoru za zády. Další podstatnou částí výbavy je naviják s kvalitní brzdou a alespoň 150-ti metry podkladové šňůry. Návazce s pevností 10 - 30 lbs. Oblečení tak, aby Vám nebyla zima. Poslední částí v naší skládance jsou mušky. Převládá názor, že barva ani vzor není moc důležitý. Nejdůležitější je rybu najít, poté prezentovat nástrahu ve správné hloubce a nakonec až vzor a barva. Základní barva je růžová, fialová, oranžová a kombinace modré s černou. Stejné pravidlo jako u lososů. Čím vyšší a špinavější voda, tím větší muška a naopak. Jen pro úplnost, já jsem používal switchový prut AFTMA 8 dlouhý 11 stop a 3 palce, dvouruční prut dlouhý 12 a půl stopy na šňůru AFTMA 7 a skagitové šňůry.
Nakonec pár slov k etice lovu. Velmi důležitá je na frekventovaných revírech. Předejdeme tak případným konfliktům a nepříjemnostem. Pokud na zvoleném místě nikdo nechytá, doporučuje se začít na začátku tůně/proudu a postupovat směrem po proudu. Pokud tam již někdo chytá, nikdy nezačínáme pod ním. Nejlepší je s daným rybářem promluvit a zeptat se jak postupuje a začít v dostatečné vzdálenosti nad ním. Stejné pravidlo platí když dojdeme rybáře co se pochybuje pomaleji než my. Neméně důležité je i chování k úlovku. Rybu niky nepokládat na suchý břeh nebo na sníh. Ponechat po celou dobu ve vodě a focením zabrat jen co nejkratší dobu. Rybu nemačkat ani zbytečně nezdvihat do výšky. Pokud budete někdy lovit steelheady, apeluji na striktní dodržování metody chyť a pusť a šetrné zacházení s rybou. Není jich mnoho a je jen na nás, jestli přispějeme k jejich ochraně.
Steelhead byl jedním z hlavních cílů za kterým jsem do Kanady přiletěl a tak jsem se jeho lovu začal věnovat hned na začátku ledna. Proběhla teoretická příprava se shromažďováním všech dostupných informací. Nejlepší je se zeptat někoho kdo má osobní zkušenosti a proto jsem před prvním lovem vyrazil do oblíbeného rybářského krámu Highwaters. Sdílný prodavač my vysvětlil kdy má která řeka hlavní tah a kde tedy o víkendu chytat. V lednu je ještě velmi brzo a tak je jedinou možností řeka Vedder poblíž města Chilliwack. Nějaké ryby už se prý chytly v prosinci, takže šance je. Vedder má tah několik tisíc steelheadů a tahy na ostatních řekách se pohybují pouze v několika stovkách ryb. Část ryb v řece Vedder je z umělého vysazení - chybí jim tuková ploutvička, a je možno si je ponechat. Tak jsme s Tomášem vyrazili hned první sobotu směr Chilliwack. Delší dobu jsme u vody nebyli a tak jsme oba natěšení jako sáňky v létě. První zastavení u silničního mostu. Tam je ovšem lidí během lososí sezóny. Hlava na hlavě. Davy ani jeden nemusíme a tak míříme výš proti proudu. Parkoviště je prázdné a tak se převlékáme do rybářského. Po krátkém pochodu jsme u řeky. Nevím kde všichni parkují, ale je tu také hlava na hlavě. K mému překvapení velká část rybářů muškaří. Asi dvě hodinky chytáme a nevidíme žádnou akci. Čas změnit místo. Podle naší logiky by na začátku tahu měly být ryby spíš ve spodní části řeky a tak přejíždíme dolů po proudu. Tam už tolik lidí není. Pouze jeden polský rybář se synem. Zatím prý nic nechytli. Voda je průzračně čistá a dost nízká. Zkoušíme několik tůní a proudů. Bez úspěchu. Tomášovi začínají téct broďáky a tak balí. Asi si je propíchl při prodírání k řece. Já ještě hodinu vydržím na slibném proudu ale bez úspěchu. Zvedá se vítr, zamrzají očka a tak to také balím. U auta potkáváme dva čínské rybáře. Prý je stále dost brzo a zlepšení přijde až v únoru s oteplením počasí. Vše dokládá fotkami z minulých let. Už aby to bylo.
Pracovní týden utekl jako voda a je tu opět víkend a s ním další výlet na Vedder. Spodní úsek mě zaujal a tak jedu rovnou tam. Bohužel bez Tomáše, jel radši lyžovat. Asi lepší volba, teplota je stále pod nulou a fouká nepříjemný vítr. Alespoň jsem u vody sám. Navlečený ve všem co mám si to šinu k vodě. Prochytám místa z minulého týdne a pak se vydávám po proudu na průzkum. Nacházím krásný proud s tůní. Na břehu jsem zahlédl kojota. Že by hlídal něco vzácného? Moc to na to nevypadá. Prochytávám místo centimetr po centimetru a NIC! Fouká ledový vítr a očka zamrzají že se skoro nedá házet. Před polednem toho mám dost a jdu se do auta zahřát teplým jídlem. Termoska na jídlo je opravdu skvělý vynález. Po obědě mám poprvé tu čest vidět steelheada. Bohužel mrtvého na parkovišti. Stříbrná ryba měří kolem 75-ti centimetrů a zdá se být v kondici. Úspěšný lovec mi sděluje kde a na co mu zabrala a posílá mě tam. I kdyby mi to neřekl, místo by se nechalo vystopovat podle krve na sněhu. K mému překvapení dojdu na místo, kde jsme minulý víkend chytali s Tomášem a říkali si, že to vypadá na tutové místo. Prochytám ho pro jistotu dvakrát, ale další ryba tam už asi není. Nade mnou chytá několik muškařů a nevidím že by někdo měl jediný záběr. Brzy se začíná šeřit a tak taky mizím zpět domů.
K vodě jsem se dostal ještě v neděli s Tomášem. Vybrali jsme si ale řeky kolem města Squamish. Máme to tam blíž a hlavně chceme zkusit udělat nějaké fotky orlů, kterých by tam stále mělo být dostatek. Ještě se k nám připojí Tomášův kamarád Šimpanz který přiletěl před pár dny. Je nádherný, slunečný den. Podmínky pro focení naprosto ideální a tak se povedlo udělat i pár dobrých snímků. U auta jsme potkali 3 muškaře co se okorát vrátili od vody. Nechytli nic a tak jsme se rozhodli přejet na horní úsek a na chvíli zkusit nejlepší tůň na coho lososy. Chtěli jsme Šimpanzovi ukázat jak vypadá losos. Díky nízkým teplotám je voda úplně čistá a ze skály je vidět posledních pár lososů coho slušné velikosti. Volím osvědčenou sestavu růžovo-fialového strímra a Tomáš podobně zbarveného jiga na vláčecím prutu. Nezabere to ani 10 minut házení a zasekávám první rybu. Pocitově hrozně těžký a tupý tah. Asi jsem jí podsekl. Mám šestkový prut a slabší vlasec a tak musím dávat pozor na prudké výpady. Po pár minutách se ryba vyvalí kousek přede mnou. Kdepak podseklá. Je to největší coho losos co jsem tu kdy měl na prutě a muška je zaseklá v koutku. Ještě několik výjezdů a rybu navádím na mělčinu. Pokládá se na bok a já jí chytám za kořen ocasu. Neskutečná lopata! Červeno-černé zbarvení naznačuje že je již na konci své životní poutě. Být stíbrná, pochybuji že bych jí byl schopný zdolat. Rychlé přeměření ukazuje 88 centimetrů. Pár fotek a pouštím rybu na svobodu. Nedá mi to nezkusit znova a tak hážu do stejného místa. Delší dobu se nic neděje a tak měním barvu nástrahy na svítivě zelenou. Změna přináší druhou rybu. Tentokrát samice coho lososa ještě dost stříbrná a přes 70 cm dlouhá. Vláčka žádné úspěchy nepřináší a tak to balíme. Cestou zpět se zastavujeme ještě na jedné tůni u silnice. Je tam několik rybářů a snaží se chytit poslední coho lososy kterých tu je vidět ještě minimálně 50. Moc jim to ale nejde, tak ani nevybalujeme vybavení a mizíme domů.
V pondělí začíná pršet a déšť neustává po 3 dny. Řeky okamžitě začínají stoupat a naděje na víkendové chytání se rozplývá. Ve čtvrtek ale déšť ustává a ochlazuje se. Voda klesá stejně rychle jako teplota. V sobotu tedy jedu na Vedder zkusit znovu steelheady. U vody jsem první a mířím na tůň kde se chytil steelhead minulý víkend. Vody je ale o dost víc a na dané místo se nemůžu dostat. Začínám tedy na slibném místě hned pod parkovištěm. Hod po hodu se posunuji dolu po proudu. Asi po 20-ti minutách se objevuje se dvojice plavačkářů - otec se synem. Začínají na stejném místě kde jsem začínal i já. Pár hodů a synek už vodí rybu. To snad není pravda! Ryba předvede pár výpadů a je na břehu. Tam její pouť končí úderem do hlavy. Jdu se na ní alespoň podívat. Krásná stříbrná ryba má asi 70 centimetrů. Chybí jí tuková ploutvička a to zpečetilo její život. Synek září jako sluníčko a táta vysvětluje že je to jeho první. Snad se brzy zadaří i mě. Mizím dolu po proudu a prochytávám jedno místo za druhým. Přístup k vodě je dost obtížný - všude je silný porost ostružiníku. Desítky hodů a záběr nepřichází. Kolem oběda to balím a jdu se zahřát k autu. Posilněn vyrážím znovu zkusit místo pod parkovištěm - co kdyby tam byla ještě jedna ryba. Po půl hodině chytání zjišťuji nemilou věc. Tečou mi broďáky. Asi díky chození v ostružinách. Voda je hodně studená, vzduch ještě víc a tak to balím.
Večer lepím díry a přemýšlím co s volnou nedělí.Tomáš má taky čas. Na Vedder se nám moc nechce a tak se domlouváme na krátkou vycházku na Cheakamus. Pomalu by se tam už mohli objevovat siveni. Před chytáním se jdeme podívat na tůně s coho lososy. Ještě minulý týden jich byly desítky a dnes nikde ani živáčka. Mrtvých ryb a pozůstatků je však plná voda i břeh. Všechno má holt svůj konec. Stromy kolem jsou doslova plné orlů. Když se rozhlédnu kolem, vidím jich snad 50. Neskutečná podívaná. Připravujeme pruty s nástrahami na pstruhy a siveny. Dáváme tomu asi 3 hodinky ale aktivita ryb absolutně nulová. U auta mluvíme s dalšími dvěma rybáři a dopadli úplně stejně. Za neaktivitu pravděpodobně může velmi nízká teplota, která není v této oblasti úplně běžná.
Studené počasí trvá po celý týden a tak jsou všechny řeky na dobré výšce hladiny a plně chytatelné. Pro sobotní chytání s kamarádem Ondrou vybírám opět Vedder. Začínáme na spodní části. Je tu o dost víc lidí než posledně. Asi se pomalu blíží lepší část sezóny. Jsou tu jak muškaři, tak vláčkaři i plavačkáři. Nikdo však nemá ani záběr a tak po 2 hodinách přejíždíme o několik kilometrů výše. Tady už není tolik lidí, ale na výsledku rybolovu to nic nemění. Po obědě se přesouváme na nejznámější místo na této řece. Lidí je tu jako máku. Rozestupy po několika metrech. Že bude na steelheady chodit tolik lidí jako na lososy mě vážně nenapadlo. Vybíráme si každý svoje místo a zkoušíme přemluvit nějakou tu ocelovou hlavu. Nic se neděje a tak si alespoň trénuji techniku hodu. Nahodit šikmo přes proud, nechat splavat dolů, vytáhnout, nahodit a znova. Náhle se šňůra zastavuje a tak přisekávám. Zásek jde do tvrda. Asi dno. Prutem s vázkou nejde hnout, nepomáhá ani napnutí a vypružení. Chytám tedy šňůru do ruky a tahem chci utrhnout vlasec. Vázka se dává do pohybu a já ke svému překvapení na břeh vytahuji rybářskou síť i s plováky. V síti je zamotaných několik háčků a umělých nástrah. T snad není pravda. Tato metoda lovu zde rozhodně není povolena. Jsem z toho znechucen a na náladě mi nepřidávají ani davy rybářů. Asi je na čase změnit revír i za cenu toho, že na ostatních řekách jsou tahy několikanásobně slabší.
Článek byl publikován v časopise Rybářství.
