Vyrážím!
Moment, hned vedle místa mého pracovního setkání je přece nějaké jezero, kde jsem nikdy nebyl. Já, především lovec, brodící se bystřinami horských toků a půjdu lovit dravce na jezero? Inu, proč ne, ale nemám ani jednu větší nástrahu a o lanku ani nemluvě.
Rychle přemýšlím a cestou stavím v mých oblíbených rybářských potřebách u kamaráda Pepíka. I on to vnímá jako bláznivý nápad bez špetky naděje na nějaký úlovek. Nenechám se rozhodit, kupuji lanka a především větší gumové nástrahy. Pepa mi ještě dává své tajné eso na cestu a přeje mi hodně štěstí. ,,No díky, budu ho potřebovat," mumlám si pod fousem.
Cestou ovšem zjišťuji, že je nutno koupit speciální povolenku a nádrž je obehnána značkami, kde je všude rybolov zakázán, začínám uvažovat, jestli tento nápad není příliš unáhlený. Skvěle! ,,Křoviny a přítok, kde se štiky a candáti zdržují, je zákaz lovu ryb," říká mi kamarád, které mu ještě pocestě volám. Teď jsem poměrně velmi zneklidněn.
Schůzku jsem odbyl co to nejrychleji šlo a jde se na věc! Snažím se nemyslet na to, co mi všichni řikali, ovšem když přicházím k vodě, vidím plný břeh kaprařů, kolem dokola zaplněné bivaky. Pátek odpoledne a nájezd kaprařů započal. Jak já tam mezi něma budu chodit a házek gumy do vody, říkám si.
Dávám klapky na oči, nedívám se, jak mě propichují očima kapraři, mezi kterými procházím s snažím se najít nejlepší místo. Hurá, kousek břehu, kde jsou stromy a nikde žádná značka zákazu, skvěle! Vrací se mi naděje!
Na kmenový vlasec 20 mm navazuji lanko, jigový háček a bílou nymfu 10cm. Nahazuji růzmnými směry, nemám nic čeho bych se mohl držet, žádné překážky, nic. Operuji na úseku cca 100m lesů, kde nikdo není, jinde chytat nelze. Lesy nezasahují do vody, nemůžu najít žádnou překážku kde bych vycítil přítomnost dravce.
Potácím se již 3 hodiny po břehu a nemohu vymyslet způsob, jak oslovit jakéhokoliv dravce, okouna či štiku. Napadá mne, vyzkoušet od kamaráda Pepíka bilé kopyto s červenou hlavou.
Na třetí nához cítím, jako bych uvázl. Ale tohle je zvláštní vazka, jako kdybych táhl nějaký hadr. A najednou je to rozjelo. "ZZZZZZZZzzzzzzZZZZZZZZZZZ,, zvuk navijáku mne znepokojuje. Tohle nebude vázka. Ryba semnou bojuje a já se jen modlím, aby nezajela ke kapřařům a nezamotala se do jejich vlasců. To je souboj, sakra, najednou vidím jak elegantním přemetem, možná to byl trojtý tulup, skáče nad hladinu. Uf tohle je sakra velká štika, povídám nahlas. Cítím jak se mi klepou ruce a podlamují kolena, stojím na mírném svahu a natahuji se pro podběrák. Byla to blbost, tahle ryba do podběráku jen tak nepůjde.
Pere me se o každý centiment již 10 minut a ukazuje mi, jak je to majestátní ryba. Každým výskokem se modlím, aby jednoháček nevypadl.
,,Joooooooooooooo do p***!" křičím bez ostychu. Boj byl opravdu skvělý a dlouhý, nebudu ji trápit a posílám ji zpět do hlubin jezera.
Odjíždím z místa činu a jsem plný emocí a kolena se mi klepou i teď za klávesnicí. Díky, Zubatico!
