Ahoj rybomaniaci na Fishsurfingu!
Už jste někdy jezdili na šlapacím kajaku? Ba co víc, už jste z něj chytali? Moje odpověď by ještě před dvěma týdny byla negativní, a předpokládám, že u vetšiny z vás taky. Díky natáčení další epizody ze série Rybománie na rybách jsem ale dostal možnost si to vyzkoušet, a můžu vám říct, že je to velká paráda! Jak mi to šlo ( a nebo nešlo) se dozvíte v následujících řádcích.
Než se pustíme do vyprávění mojí zkušenosti, slušelo by se říct, díky komu jsem si vlastně poprvé zavláčel z kajaku. Tou osobou je úžasná rybářka Veronika Kolajová, která se jak kajakům, tak přívlači, věnuje už řadu let, takže učitelku jsem měl ideální. Společně jsme vyrazili na jihočeské moře, kterým je údolní nádrž Lipno. Na místo jsme dorazili chvíli po svítání, připravili kajaky a šlo se na věc. Jelikož tohle není úplně malá voda, a my jsme si pochopitelně přáli něco chytit, přizvali jsme zkušeného průvodce Honzu Pýchu, který nás celý den navigoval ze své lodi na místa s největší šancí na úlovek. I když se Honza snažil co to jen šlo, o první rybu výpravy se musel postarat sám. Tou byla štika kolem padesáti centimetrů z místa, na které jsme už dobře hodinu já i Verča házeli. Samozřejmě jsme pojali podezřejní, že si to Honza jako pan domácí s rybami nějak domluvil, ale to jsme si raději nechali pro sebe. V té době jsem se už na kajaku začínal cítit ,,jako doma". Šlapání i zatáčení je skutečně intuitivní, a během chvíle jsem se mohl plně soustředit pouze na chytání, aniž bych musel neustále přemýšlet do čeho narazím, nebo zda se nepřevrhnu. Po chvíli jsem si dokonce troufnul na kajaku postavit, ale velice rychle jsem to vzdal. Stát a chytat se ještě dalo, ale pokud by přišel záběr, velice pravděpodobně bych skončil ve vodě.
Po první dvouhodinovce, a jedné chycené rybě, Honza zavelel ke změně místa. Tou dobou už mělo slunce sílu, a nám začalo docházet, že v tomto horkém letním dni asi nebude celý den na vodě žádná sranda. Dobrá přiznávám, že docházet to začínalo hlavně mě a našemu kameramanovi, protože my nebyli jako jediní vybaveni vhodným oblečením s UV ochranou (velká chyba) . Druhým místem byla dle Honzovo popisu ,,pařezovka", na kterou na své motorové lodi vyrazil, a my statečně šlapali za ním. Ostatně čekání na náš příjezd byl Honzovo celodenní zábavou, protože i když jsme se snažili sebevíc, tak na kajaku prostě lodi s motorem nestačíte. Po příjezdu na místo, a po prvním náhozu gumy jsme zjistili, že je pod námi pořádná hloubka. Než jsme se ale stačili zorientovat, Honzova brzda se podruhé ,,rozeřvala", a za pár desítek sekund už byl v podběráku druhý úlovek, kterým byl krásný candát rovněž kolem padesáti centimetrů, který je na Lipně stále větší vzácností.
Můžu vám říct, že tou dobou už jsme s Verčou začínali být lehce nervózní, a obávali jsme se, že den zakončíme ,,zerem". Navíc se dělalo stále větší teplo, a jak všichni, kteří se přívlači a lovu dravců věnují, dobře vědí, to není zrovna ideální scénář pro úspěšný lov. O mě by ani tak nešlo, ale hostem pořadu byla hlavně Verča, a já kvůli ní skutečně doufal, že její chvíle teprve přijde. No a protože svatý Petr byl zrovna v dobré náladě, a protože Honza věděl co dělá, ta chvíle přišla. Po neúspěšném vyzkoušení třetího místa u hráze přístaviště nás nasměroval přes celé jezero (díky Honzo) do malého přístavu s několika zakotvenými loděmi. Je totiž nepsaným pravidlem, že lodě přitahují dravce jako magnet, a speciálně pak pruhované lipenské bandity - okouny říční. Když jsme došlapali na místo, nalezli jsme na něm asi 4 menší plachetnice, a každý z nás se k jedné rozjel. Jig spinnery jsme začali házet co nejblíže lodím, pod kterými by se okouni mohli ukrývat, a doufali jsme v úspěch. Pod prvními dvěma loděmi se buď žádní okouni nezdržovali, a nebo jsme je jen zkrátka nedokázali přelstít. Rozjeli jsme se tedy každý k jedné ze dvou zbývajících lodí, a dál zkoušeli svoje štěstí. Po několika minutách jsem uslyšel to, v co jsem celou dobu doufal. Verči ,,mám rybuuu" mi během chvilky vykouzlilo úsměv na tváři, a asi vám nemusím vyprávět, že ona na tom byla stejně. První okoun byl menší, ale kde je jeden, tam budou další, alespoň v to jsem doufali. Jeden nához, druhý nához, a během chvilky měla Verča v podběráku okouna, který atakoval 40ti centimetrovou délku. Radost to byla veliká, a můžu vám říct, že mi v tu chvíli bylo úplně jedno, že můj den nakonec ,,zerem" skutečně skončil, byť jsme se ještě pár dalších hodin o rybu snažili. Zážitek z mojí první zkušenosti s přívlačí z kajaku na tak krásné vodě jakou Lipno bezesporu je, mi bohatě stačil, a doufám, že si to ještě někdy budu moct zopakovat.
Pokud byste video rádi viděli, pak je tady: https://www.youtube.com/watch?v=Bc9TPTE1LyM
P.S. Na yt kanále taky najdete nový rozhovor se zakladatelem této skvělé rybářské sociální sítě Filipem Domorádem: https://www.youtube.com/watch?v=CcJ7pM_gIw0
nebo novou epizodu podcastu s Ondrou Duškem, specialistou na Trout areu: https://www.youtube.com/watch?v=B-e36QdZWpY
Zatím ahoj a ať berou!
