Parádní úlovek štiky o délce 116 cm se povedl Jakubovi Samuelovi. Tato životní ryba mu navíc pomohla k velmi dobrému umístění na závodech Pike Cup 2025, které se konaly na jezeře Medard. Více o úlovku už prozradí samotný Jakub:
Zdravím všechny! Chtěl bych se s vámi podělit o jeden z největších životních zážitků, který se mi stal letos 20. června na jezeře Medard, kde se zároveň konal PikeCup 2025, jehož jsem měl tu čest se zúčastnit – a musím říct, že jsem si to opravdu naplno užil.
Dne 19. června okolo čtvrté odpoledne jsme se s mým spoluzávodníkem Pájou vydali na cestu směrem k závodu. Po cestě jsme řešili různé taktiky a místa, kde se v minulosti chytlo nejvíc ryb. I přes velké horko cesta rychle utekla a dorazili jsme na místo. Ve 20:00 proběhlo losování lovných míst a také dražba na podporu žen s rakovinou. Náš tým se jmenoval JV BAITS Žabaři – Pája má totiž skvělou dodávku do terénu, které říká „Žabák“, takže jsme se kolem Medardu pohybovali bez problémů a troufám si říct, že jsme byli všude nejrychleji. S takovým autem se totiž terén vůbec neřeší. Za náš tým jsem losoval já a vytáhl jsem číslo 14, což znamenalo, že budeme startovat ráno jako čtrnáctí. Po losování jsme si šli připravit věci – navázali jsme pruty, nachystali nástrahy. Nejsme žádní profíci, ale máme dost zkušeností. Já chytám už dvanáct let a Pája přes čtyřicet. Pak jsme si sedli ke zbytku našeho týmu a kamarádům z JV BAITS a povídali si o všem možném. S Pájou jsme se domluvili, že ráno pojedeme až k ostrovům, které jsou za půlkou jezera. Bylo nám jasné, že tam hned zkraje závodu nikdo nepojede – a to byla naše příležitost. Potom jsme šli spát a ráno v 5:20 jsme doladili zbytek vybavení a vyrazili.
V 6:14 jsme vyjeli na vodu. Závod už běžel na plné obrátky. U ostrovů nikdo nebyl, takže jsme si zabrali místo a pustili se do chytání. Já nejradši chytám na big bait, tedy velké nástrahy na větší ryby, i když je někdy vezme i menší kus. Používal jsem 13cm jerka od Westinu, Pája chytal gumy od JV BAITS, takže jsme zkoušeli různé přístupy. Hned ráno jsem měl dva záběry, ale nic z toho. Pája byl na tom podobně. Změnil jsem nástrahu, ale pořád nic, tak mi Pája poradil, ať tam vrátím jerka, na kterého jsem měl ty první záběry. Poslechl jsem, nahodil až k druhému ostrovu – těžká nástraha letí daleko – a při třetím náhozu a agresivním vedení to přišlo. Rána jako z děla. Zařval jsem: „Pájo, je tam!“ Hned po záseku jsem cítil, že to bude krásná ryba. Tajně jsem doufal, že co největší. Po deseti minutách souboje jsme ji poprvé uviděli – a málem jsme dostali infarkt. Takovou štiku jsme ani jeden nikdy naživo neviděli. Pája mě uklidňoval, že máme čas, ať v klidu bojuju. Štika bojovala neskutečně silně, několikrát vyjela a já zažil takové napětí, jaké se člověku stane jen párkrát za život. Asi po dvaceti výpadech jsme se pustili do podebírání. Měli jsme velký podběrák, ale ne pogumovaný – svůj jsem ztratil a Pája neměl dost velký. Na čtvrtý pokus se Pájovi podařilo štiku podebrat, musel jí ale pomoct ještě rukama, aby se tam vůbec vešla. V tu chvíli jsme měli oba radost jako malé děti a mně se roztřásly ruce tak, jak mi tělem proudil adrenalin. Okamžitě jsme ji odvezli ke břehu, změřili a zjistili, že má 116 cm. Odhadem měla okolo 10 kg ???. Už tři roky jsem si přál překonat svůj osobák, který byl 102 cm – a teď se to konečně podařilo.
To byl můj letošní cíl. Radost nešla popsat. Bylo to jako návrat do dětských let – upřímné štěstí, euforie, radost. Zážitek, který si ponesu celý život. Přeju každému rybáři, ať se mu povede podobná ryba – ale je důležité ji pustit. Velkých dravců u nás není zdaleka tolik jako kaprů a bohužel stále existují rybáři, kteří chytají na rybičku a takovou rybu by si klidně vzali domů. A to je obrovská chyba. Když rybu pustíš, můžeš ji chytit znovu – třeba ještě větší. A přesně tak by to mělo být, pokud chceme mít v našich vodách silné a zdravé dravce. V průběhu závodu jsme měli ještě čtyři záběry, kdy ryby nástrahu nedobraly, a já chytil ještě jednu štiku lehce pod 50 cm, která už ale nebyla bodovaná. Nakonec jsme se umístili na 11. místě z 37 týmů. A na to, že jsme byli na Medardu poprvé a nevěděli, co čekat, je to podle mě krásný výsledek.
