Ahoj přátelé a rybáři,
je to již zhruba týden co jsem nebyl na vodě a pořád tak trochu vstřebávám to, co jsem zažil. V tomto článku se s vámi podělím o jeden ze svých zážitků, ke kterému jsem mířil hodně, hooodně dlouho. Na rovinu na vodě jsem poslední týden nebyl z jediného důvodu. Chci si to užít. Z podstaty jako lidé chceme všechno hned, co největší a co nejvíc. Snažím se tomuhle přístupu vyhnout a užít si moment, který byl pro mě zlomový, a to úplně dosyta. Tady je.
Den D
Je léto a studená fronta na obzoru. Pro většinu sumcařů nic převratného. Nebo snad naopak? Proto vyrážíme k vodě zas a znovu. Potvrzovat si naše domněnky, které se s úspěšnou výpravou mění v neprůstřelná fakta, které opět boříme s výpravou další. Každý den na vodě je jiný a každá změna může znamenat něco pozitivního. Tak tomu bylo i v pondělí jednoho červencového dne na řece Labi.
V posledních letech se stále častěji a teď už skoro výhradně věnuji aktivnímu lovu. Času není nazbyt a prosezené dny na břehu raději věnuji jiným činnostem. Byť je rybaření ze břehu krásné, pro mě se stalo novou výzvou ve volném stylu sumce přesvědčit k záběru aktivními metodami. Má to hned několik výhod. Nečekáte, až ryba dostane náladu, ale s trochou umu jste schopní dostat se k ní a v pravý čas využít rybářskou techniku, které neodolá a to klidně v pravé poledne. Variabilita přístupu je obrovská. Nepřeberné možnosti v prezentaci nástrah, typu i způsobu vedení. Ať už jde o přívlač, nebo prosté splouvání s nástrahou vertikálně pod lodí. Při tomto přístupu ale musím naprosto spoléhat na pravidla a poznatky dříve získané z klasických technik. Toho dne jsem zvolil stejný přístup, prostě ho nějak chytím...
Přijíždím k vodě na pár hodin lovu po práci. Absolutně na lehko. Krom lodi jen jedna taška s rybařinou. Pár nástrah a jde se na věc. V mžiku jsem na vodě a začínám splouvat řekou. Co na ně dnes vymyslím? Echolot mi prozrazuje, že ryby moc aktivní nebudou. I když je předpisové počasí a bouřka na obzoru. Studená fronta s rybami zamávala a přibila je ke dnu bez sebemenšího zájmu o potravu. Zřejmě se nažraly před jejím příchodem a teď budou několik dní trávit. Rychle proto volím strategii návštěvy místa, kde vím, že ryby hromadně odpočívají. Je čas proměnit nevýhodu ve svou výhodu. Sice nechtějí žrát, ale mohly by být pohromadě. Na břehu bych seděl a sumci by leželi u mých nástrah bez povšimnutí. Takhle mám možnost relativně přesně prozkoumat konkrétní místa metr po metru. O pár dní dříve jsem zde velkou rybu viděl. Úplně se velikostně vymykala průměru. Rovnám se do driftu nad toto místo a snažím se potkat jí znovu. Třeba tam stále je. Zpočátku moc nedoufám, ale když se mi po chvíli daří ulovit první zhruba 180ku je jasné, že technika je dobrá.
Během zdolávání potkávám na vodě kolegu kapraře, který dostává záběr přímo pod mou lodí během zdolávání. Místo očekávané kyselé reakce, že jsem mu pruty stáhl během souboje, se dáváme do řeči a každý zdoláváme svou rybu. Z úspěchu se těšíme oba. V zápětí se loučíme a s přáním dalších úlovků pokračujeme každý ve své činnosti. Takhle by to mělo vypadat. To jsem ještě nevěděl, jak se mi bude sympatická známost za chvíli hodit.
První ryba velkého dne
Je tam.
... stějně jako před pár dny. Obrovská ryba, která mi nedala spát stojí jako balvan na svém místě. Naprosto nehnutě a netečně, jak by tam snad ani nebyl. Pomalu se blížím k němu a říkám si, že není možné, aby doopravdy zabral. Vše je perfektní, sumec pomalu reaguje a doslova sbírá mých pár žížal. Kdybych to z předchozích situací neznal, záběr bych ani necítil. Je to doslova pár gramů na prutu navíc, něco jako když si nandáte hodinky na zápěstí. Čekám, až se ryba otočí s proudem dolů, abych měl co největší šanci nedůvěřivý záběr proměnit. Je to 50/50. V tu ránu mám doslova zástavu. Z téhle situace existuje dokonce krátký videoklip, kde je naprosto zřetelně slyšet, jak se mi skoro zastavilo srdce. Nejdelší výdech v životě, zásek a tepovka asi milion za minutu. Po rychlém přemetu ryba drží dno a defakto vůbec nechápe, že je chycená a moje. Prostě jako když jdete na slona s pomlázkou. Není se čemu divit protože sumec je rozhodně těžší než já a přesvědčený, že je ve svém domově králem. Taky byl. Po úmorné zdolávačce vůbec nechápu, co to mám u lodi. Takovou rybu jsem viděl jednou v životě a to letošního jara v zahraničí, kde mi při focení utekla. Byla úplně stejná a byl to můj osobák. Bez fotky byla situace zpětně trochu hořká. Teď klečím na lodi na domácím písečku a z vody na mě kouká úplně stejná obluda. Neuvěřitelný zážitek zakončujeme spolu se sympatickým kaprařem v mělčině u břehu, kde se rybou velmi rychle pokocháme, naměříme neuvěřitelných 242cm a pouštíme jí zpět do svého živlu. Není hezčí pocit než vědět, že král odplul zpátky tam, kam patří.
Bez komentáře
Často kolem sebe vidím touhu ihned vyrazit znovu, i já jsem jí dříve měl. Chytit další a být rychlejší než ten vedle mě. Chytit všechny a co největší. Cíle mám samozřejmě vysoké, ale s tímhle přístupem se příliš neztotožňuji, protože vždy chci mít z úlovku radost, jako kdyby byl první a poslední zároveň. Toho dne jsem se sbalil a jel domů. Přebrat si myšlenky, užít si úspěch.
S rostoucím know how postupem času objevíte určité pravidelnosti a klíče. I já jsem se dostal do fáze, kdy chytit sumce tak nějak prostě zvládnu a vím, že mě nenaplní množství. Naplní mě kouzlo okamžiku a cesta ke každé rybě kterou ulovit doopravdy chci a ne protože musím. Sumci jsou živí tvorové, fascinující neznámá, která se díky bohu udržuje stále tak trochu nepochopená. Važme si jich a neproměňme jejich ulovení v běžnou záležitost za každou cenu, přijdeme pak o to nejdůležitější. Radost z rybaření.
Mohykán v celé své kráse
Bavil vás článek a chtěli byste další? Lajknutím článku mi dáte vědět, že ano a můžete se rovnou těšit na další příběhy a tipy od vody.
Hodně úspěchů všem slušným rybářům přeje,
Jakub.
