Když voda připraví zážitek, na který se nezapomíná
Byla to krátká, téměř neplánovaná výprava. Kuba prostě vyrazil na vodu – v momentě, kdy mu to přítelkyně zrovna schválila s úsměvem na tváři. Takových chvil si člověk musí vážit. A on ví, že když už vyjede, musí to stát za to. Jen pár hodin volna, žádné velké ambice. Jen příležitost na chvíli vypnout. Kuba s tím nepočítal. Vzal jen základní výbavu, pár nástrah a s kamarádem Kristiánem vyrazil na malou přehradní nádrž na Vysočině. Právě tam, kde s rybařením před více než dvanácti lety začínal.
„Na téhle vodě jsme zažili úplné začátky. První pokusy, první chyby, první radosti. A dneska se sem vracíme jako chlapi, co už ví, co dělají – aspoň většinou.“
Místo znali důvěrně. Každý záliv, každý potopený pařez. Ale ani ve snu by je nenapadlo, že je čeká ryba, která zůstane navždy vryta do paměti.
Ryba, která připomněla, proč to všechno začalo
Den začal pomalu. Voda byla klidná, téměř bez pohybu, slunce už od rána pálilo a ryby se nehlásily. „Bylo úplné bezvětří. Ani list se nepohnul. A my jsme přitom doufali, že aspoň nějaký dravec nám udělá radost,“ vzpomíná Kuba.
Po několika přesunech a změnách nástrah se už začínali smiřovat s tím, že to dneska nebude o záběrech. A právě v ten moment přišel zlom. „Kristián koukal jinam, já jsem najednou ucítil ten těžký odpor. Říkám – pojď sem, něco se děje!“
Následovalo několik napjatých okamžiků. Ryba kladla odpor, držela se u dna a odmítala se ukázat. Když se pak těsně pod lodí objevilo mohutné tělo, oběma přeběhl mráz po zádech. Byl to sumec, na kterého čekali.
Týmová radost je ta největší
A pak udělal Kuba něco nečekaného. „Chtěl jsem, aby si ten souboj užil Kristián. Já jsem ho přivedl k záběru, ale zdolávání jsem nechal na něm. Věděl jsem, že to pro něj bude zážitek.“
Sumec bojoval urputně, několikrát se pokusil uniknout. Nakonec ale přece jen skončil v lodi. Měřil úctyhodných 206 centimetrů. „Bylo to jako sen. Taková ryba, tady na malé přehradě, pár minut od domova.“
Kuba letos už jednu větší rybu chytil – na Labi se mu podařilo pokořit hranici 240 cm. Ale tahle ryba měla jiný rozměr. Emoční a symbolický.
„Byla to jedna z nejdůležitějších ryb letošního roku. Ne protože byla největší, ale protože byla naše. Společná. A protože jsme si ji vybojovali spolu, tam, kde to všechno kdysi začalo.“
Opravdový úlovek je v srdci, ne na metru
V posledních letech se Kuba přestává honit za rekordy. Více než čísla ho zajímá atmosféra, příběh za každým záběrem, ticho vody a klid v duši.
„Některé vody mám prostě rád. Ne kvůli tomu, co tam můžeš chytit, ale kvůli tomu, co tam můžeš prožít.“
A přesně to byl tenhle případ. Staré známé místo, přátelství, klid a jeden nečekaný záběr, který všechno změnil. „Kdybych si měl vybrat mezi dalším rekordem a tímhle dnem, beru tohle. Protože o tom pro mě rybařina je.“
Vzkaz pro ostatní rybáře? Pokora a respekt
„Ulovení takové ryby není samozřejmost. Je za tím spousta hodin bez úlovku, pokusů a omylů. Proto bych rád všem připomněl – važte si každé ryby. Nejen těch trofejních. Vracejte je zpět do vody, chovejte se k nim s respektem. Jen tak se s nimi můžete setkat znovu.“
A pak možná přijde ten den. Krátká výprava, nenápadné místo, a přesto si odnesete zážitek, na který nezapomenete.
Protože voda má svou paměť. A občas ji otevře těm, kteří jí naslouchají.
