Vždy, než jedu na ryby a vše připravuji, se mě zmocňuje jakási typická nervozita. Ta velká očekávání, už aby to bylo, už abych tam byl. To napětí, co když na mém místě někdo bude? To ohromné těšení. Mám to rád.
Každá minuta příprav hraje svoji roli. Jsem nervózní a cokoli nepředvídaného mě rozčílí. Nesnáším zdržování a vše přizpůsobuji jedinému cíli. Už tam být, už konečně nahodit. Také to znáte?
Před cestou na ryby
Je až komické, jak se rybářovo a tím pádem mé chování mění s blížícím se časem odjezdu. Pozoruji to nejen na sobě, ale také na reakcích svého okolí. Nesnáším cokoli, co by mohlo zdržet můj odjezd, neřkuli ho jakkoli ohrozit. Celá rodina kolem mě po špičkách našlapuje a vlastně všichni čekají, až konečně odjedu. Protože se mnou není k vydržení.
Rychle, efektivně a hlavně už vyrazit
Je zvláštní, jak jsem schopen být před odjezdem na ryby efektivní a cílevědomý. Ale je to logické. Něco, nač se člověk ohromně těší, ho motivuje k nevídaným výkonům. Jenže, tu se stane že manželka naléhá abych ještě před odjezdem udělal cosi, co z mého pohledu klidně může vydržet až do mého příjezdu.
Ne tak ona, vidí to jako něco, co dočasně omezuje komfort její a našich potomků a žádá mě o to ještě před odjezdem. I když je to v mých očích marginální věc, dokáže mě to až neuvěřitelně vystresovat. A přitom to není, jak potvrzuje obvyklá praxe, vůbec nutné. Ale zase na druhou stranu jí musím poděkovat. Za to, že mohu i na několik dní odjet k vodě a ona je doma na všechno zcela sama.
Situace, které hatí odjezd na ryby
Co mě ale dokáže do běla rozčílit, jsou typické murphyho zákony. Kupříkladu když se těším, že za dva dny konečně pojedu na ryby, jedno z našich dětí znenadání onemocní a protože nemáme babičky dost nablízku, aby mohly pomoci s hlídáním, nemohu odjet. Nebo odjezd na mou oblíbenou riveroffice zhatí jiná pracovní událost, výjezd za zákazníkem, nebo jiné pracovní důležitosti.
Většinou se mi ale odjezd na ryby nakonec nejak podaří. Děti přestaly být nemocné, dokončím všechny své povinnosti, vydám se konečně k vodě a nastane ta kýžená chvíle prvního nahození. V tu ránu se mé tělo i mysl neuvěřitelně zklidní, zpomalí a nastane čekání prvního záběru.
A jak to máte vy? :)
