Představím Vám i toho většího z dvou zmiňovaných Orlických zvířat. To, že v mém albu bude mít místo hodně vysoko, je bez pochyby. Avšak nemusel tam být vůbec.
Je tolik proměnných, které to mohli ovlivnit. Prostě to všechno musí sednout, aby to vyšlo.
Jsi odhodlaný lovit ty největší kapry. Zdá se ti, že jsi připravený, ale když to přijde a ty ho vybalíš z podběráku do podložky, stejně v tu chvíli nechápeš co se děje. Jestli se svět roztočil ještě víc, nebo se úplně zastavil. Stojíš a čumíš na to vltavský monstrum s otevřenou hubou.
Tohle zvíře je pro spoustu rybářů vysněná ryba. Některým se o takových ani nezdá a já... Já ho mám teď v podložce a nemám slov. Kdyby neměl za sebou reprodukční hrátky, tak je jeho váha dost přes pětadvacetikilovou hranici. Takhle mu do té mety malinko chybělo, což absolutně nevadí. Na mohutnosti a kráse mu to nijak neubralo.
Ještě teď, při psaní mám husí kůži a ani tisíc slov, nepopíše ten zážitek.
Jen bych ještě chtěl veřejně poděkovat parťákovi Václav Šrot. Bez něj bych tohle zvíře neulovil. Podstatnou část těch výše zmíněných faktorů, ovlivnil právě on. A to nejen díky svým kulinářským schopnostem.
A pro ostatní tady mám jedno velký moudro, které sice není z mé hlavy, ale je v něm kus obrovské pravdy:
Zpomalte a užívejte života. Není to jen krajina, kterou ztrácíte , když jdete rychle.
Především ztrácíte smysl toho, proč a kam jste vlastně vyrazili. A váš cíl se rozplyne, jak ranní opar nad řekou.
Přeju všem zapáleným rybářům takové štěstí, které mě potkalo tuto výpravu.
BoldaCZ
