40min fight in the river curre

Tři dny na krásném a klidném ostrově, přinesli záběry pouze od tloušťů a sumců. V takovém případě přichází na řadu změna místa. Nerad toto místo opouštím. Je zde čisto a klid od lidí. Nicméně mým cílem je lovit kapry. Velké kapry.
  Neupínam se na jedno, nebo dvě místa. Potuluju se kolem Labe dost často i bez prutů a míst mám vytipovaných dost na to, abych měl kde sednout. Samozřejmě s ohledem na to, kde v danou dobu očekávám ryby. Tentokrát jsem se rozhodl vrátit do míst , kde můj kamarád Jirka ulovil na jaře obrovského šupináče a já několik velkých ryb do svého alba. Byl to pro nás nový, neznámý, neprobádaný úsek řeky. Vlastně stále je a tak s tím je potřeba něco udělat. Vzhledem k počasí a ročnímu období jsem zvolil proudnější místo.
Nesnesitelné horko, vystřídaly deště a s tím spojené vyšší průtoky přinášející spoustu nečistot. Co dvě hodiny jsem musel přehazovat a čistit vlasce od trávy, větviček a kapesníků. Sem tam kus igelitu nebo sáček. Kolikrát si v tomhle stavu říkám, proč se na to nevykašlu. Co mě nutí jezdit takovou dálku a chytat mezi odpadky. A o odpadcích na břehu ani nemluvě.
Pak to ale přijde. První záběr cca 4 hodiny od chvíle, kdy jsem poslal montáže do řeky. Z podběráku pouštím šupíka odhadem 10-12kg. Jsou tu. Následuje pomalá a stabilní jízda. I přes vysoký průtok si to ryba valí proti proudu, jako kdybych tam ani nebyl. Zdravá ryba v proudu, to je něco, co se ani nedá popsat. V takových chvílích, trochu lituju toho, že dávám přednost kratším a  jemnějším proutkům scope, čímž se doba zdolávání podstatně prodlužuje. Na druhou stranu se několikanásobně umocňuje zážitek. Tentokrát to bylo téměř 40minut. Zvíře co jsem položil do podložky mi vyrazilo dech. Zvíře z mých snů. Zvíře, které se nesmazatelným způsobem zapíše do mé Labské kolekce. Zvíře, které právem mnozí rybáři považují za životní úlovek a já mám to štěstí se s ním vyfotit.
Rychlá fotka a rybu s největší pokorou a respektem pouštím zpět do jejího světa. Někdo si myslí, že by mi měla poděkovat za péči a za to, že jsem ji vrátil život. Ne... To já děkuji za to, že jsem ji mohl aspoň chviličku mít jen pro sebe a budu doufat, že se ještě někdy setkáme.