Na detailech, záleží.

Téměř po dvou letech covidové izolace, jsme se na přelomu října a listopadu, s Vaškem konečně vydali na jih Francie.
Na úpatí Pyrenejí je tolik jezer a přehrad k poznávání, že vám to vystačí minimálně na několik sezón. Jižní Francie je prostě úplně úžasná.
Vždy, když už si myslím, jak jsem strašně chytrej, jak už vím jak na ně, jak mám lov na takových jezerech v malíčku, tak ti příroda dá přes prsty.  Přijde lekce, kdy zjistíš, že se máš stále co učit. Třináct dnů bez kontaktu s kaprem, prověří tvoji odhodlanost. Otestuje tvojí vyrovnanost a touhu přijít na to, jak přelstít místní "dinosaury".
Naštěstí jsem již dávno v sobě našel vnitřní klid. Moje touha po starých kaprech je obrovská, ale i tak jsem v takových situacích klidný. I když to vždy nejde podle představ, tak nikdy nestresuju. Za úspěch totiž považuju už jen to, že se k těmto vodám dostanu a ten čas tam můžu trávit. Už to je pro mne výhra.
Debaty s parťákem u ranní kávy, nebo podvečerního grillu mají obrovskou váhu. Řešíme při nich detaily, které ostatní považují za zanedbatelné, ne-li za zbytečné. My však dobře víme, že i ten nejmenší detail, má svou roli a může rozhodnout o úspěchu, nebo neúspěchu na takových revírech.
Vím že spoustu lidí by to vzdalo už po pár dnech. Nás naopak právě ten neúspěch, žene dopředu a nutí nás přemýšlet a debatovat právě o těch detailech.
Pak stačí jediný krátký tón hlásiče, jedno pípnutí, jeden záběr a vy se ocitnete v euforii. V zápalu boje zapomenete na příkoří a neúspěch předchozích dnů, nebo týdnů a brutálně obrovské tělo kapra v podložce změní úplně ráz dosavadního ducha výpravy. Přichází zadostiučinění. V tu chvíli víš, že každý detail hraje roli.