Ahoj přátelé a rybáři,
jak jste si asi všimli, aktivní lov candátů mě v posledních sezónách úplně pohltil. Tihle zubatí náladoví nevděčníci mě neustále nutí něco vymýšlet a na ochytaných lokalitách je jejich lov občas vrchol rybářského umění. Chytání candátů je v dnešní době trendem. Superrychlé lodě našlapané elektronikou, neustálé změny míst a agresivní vedení nástrah na těžkých hlavách s cílem prochytat co nejrychleji hotspoty, ryby hledat a rychle zmizet. Můj přístup k chytání je úplně opačný. Trávím na místě klidně hodiny se 100% důvěrou ve svůj "flek" a jdu cestou precizního vedení a trpělivosti. Vymýšlím a experimentuji, dokud nepřijde to správné klepnutí. Lokality na kterých lovím nejsou příliš složité na lokalizaci ryb, mnohem větší problém je ale jejich prozíravost, protože místní mohykáni viděli už opravdu všechno. Někdy by se zdálo, že tam už snad ani nejsou. Vždycky se mi ale vyplatilo zatnout zuby a věřit.
Občas je to snadné, občas je to k zbláznění. Velkou roli hrají typy nástrah které používám. Pokusím se krátce vysvětlit, jak přistupuji k velikosti a typům nástrah. To by vám mohlo dát obecné vodítko, jak candáty úspěšně chytat i na vašich vodách. Bavit se budeme pouze o umělých gumových nástrahách. V základu je důležité rozdělení na zvukové a nezvukové varianty. Nezvukové mám na mysli všechny nástrahy, které sami o sobě nevydávají do vody při vedení žádné výrazné vibrace. Řadím se hlavně nymfy a smáčky. Druhou variantou jsou nástrahy, které svým pohybem vysílají vibrace do svého okolí a upoutají tak candátí pozornost na mnohem větší vzdálenost. Hlavně kopyta, twistery a různé jejich modifikace. Upoutání ryby pomocí vibrujícího ocásku je sice v některých dnech výhodou, často ale jasným signálem pro ryby, že je s nástrahou něco v nepořádku a okamžitě vás prokouknou. Druhým zásadním parametrem je velikost nástrah, ta ovlivňuje hlavně chování a frekvenci vibrací gumové nástrahy, zatímco velká guma se celá líně kolébá ze strany na stranu, malá nástraha pracuje podstatně svižněji. Tenhle „zvukový“ efekt je podle mě primárním parametrem pro váš úspěch. Candáta v několikametrové hloubce barva nástrahy zas tak zajímat nebude. Většinou volím přírodní barvy a tento faktor moc neřeším. Ryby si ale naopak často používané velikosti a nástrahy velmi rychle „oposlouchají“. Klasická 7cm gumička na 7gr hlavičce je na mých místech přímá cesta k vycházce bez ryby. Je potřeba dělat věci jinak a ukázat rybám něco nového. Ve všech směrech jdu do extrému toho, co je možné. Tam, kde rybáři loví na tyto běžné nástrahy, sklízím úspěchy s odlehčenou velikou nástrahou až do velikosti 16,5cm. Když si candáti okoukají větší nástrahy, buď zmenším úplně, nebo jdu cestou tichých nástrah jako jsou nymfy a smáčci. Když přestanou reagovat na propad nymfy na 5gr hlavičce, počkám si na bezvětří, zvětším a protáhnu hotspotem nástrahu na minimální zátěži. Velmi se vyplatí experimetnovat se vztlakem nástrahy a velikostí jigové hlavičky. Sedmicentimetrové kopyto propadá vodním sloupcem klidně dvakrát tak rychle než 13cm nymfa na stejné gramáži. Dalším pomocníkem mohou být standupové hlavičky, které ke dnu „plachtí“ také o půlvteřiny déle. Nástraha se na nich po dopadu na dno nepokládá, ale zůstává stát. To jsou detaily, které rozhodují o úspěchu a neúspěchu.
V těchto extrémně ochytaných místech bývá pro mě klíčem zejména „tichá“ nástraha ve větší velikosti a její precizní vedení. Vždy přicházím k vodě s jasným plánem s ohledem na počasí, tlak a předpokládanou aktivitu ryb. Tomu je také důležité se přizpůsobit. Dalším faktorem je roční období v jakém lovím. Zatímco na začátku sezóny jsou vody plné drobných rybek a dává smysl candáty lovit na malé svižnější nástrahy v mělčinách během a po soumraku. V zimě naopak neváhám sáhnout po obrovské gumě a vést jí líně nade dnem.
Moje strategie je vždy na danou vycházku omezená na několik málo nástrah, které chci vyzkoušet. Vždy systematicky začínám od té nejméně nápadné, abych si místo nevyplašil. Když do hodiny, maximálně dvou neudělám záběr. Měním místo nebo úplně odcházím. I když věřím, že candáti zde stále jsou, tak nemají zájem a já je nebudu svoje fígle "učit" nadarmo. Je mnohem lepší nechat místo odpočinout a za pár hodin se vrátit nebo počkat na změnu podmínek. Většinou pak chytám rybu v prvních několika náhozech a z místa tak dokážu vytěžit maximum. Plán a strategie vycházky je tak spolu s volbou nástrahy vždy to nejdůležitější!
Příští článek už můžete čekat jako report z výpravy, protože zahájení je už konečně za dveřmi.
Bavil vás článek a chtěli byste se dozvědět víc? Lajknutím článku mi dáte vědět, že ano a můžete se rovnu těšit na další tipy.
Hodně úspěchů všem slušným rybářům přeje,
Jakub.
