Jak už jsem uvedl v článku Jak bydlím u vody, času který na rybách trávím není málo a rybářská taška se mi postupně plní věcmi běžné denní potřeby. A to nejen výhradně rybářské. Ač se to nezdá i na rybách číhá řada nebezpečí, protože na rybách se zachází s ostrými předměty.
Háček jsem pod kůží zatím neměl
Zatím se mi vyhýbá vážnější zranění s rybářským háčkem. Noční můra každého rybáře spočívá v riziku zaseknutí háčku kamkoli do těla až po protihrot. A doufám, že to tímto článkem nepřivolám. Ovšem na rybách se také zachází s velmi ostrými noži a ty umí nadělat spoustu starostí. Zvláště, když u sebe nemáte téměř nic, čim byste se mohli ošetřit v případě zranění.
Jak jsem se na rybách řízl
I mě se nedávno stala jedna taková patálie, která mě později donutila rybářskou tašku doplnit o lékárničku. Mám na kuchání ryb filetovací nůž. Velmi ostrý filetovací nůž. No a tímto nožem jsem si chtěl odkrojit krajíc chleba, který měl ovšem už poněkud tvrdší kůrku.
Pravděpodobně zbrklostí, neopatrností, nevím, nůž sjel po kůrce chleba a s typickým pocitem pálení se mi zakousl hluboko do prvního kloubu ukazováčku levé ruky. Ještě dnes ten pocit, když to řízne cítím. Brr…
Vyvalila se najednou spousta krve a mě došlo, že nemám pro tyto případy s sebou vůbec nic. Jen papírové kapesníky. Skoro celé balení jsem spotřeboval během chvíle a bylo nutno jednat dál. Nejprve mne napadlo gumičkou zaškrtit prst a dát ruku nahoru. To pomohlo a zastavilo silné krvácení.
Velké poučení ze zranění
Následně jsem z posledního papírového kapesníčku udělal jakýsi šáteček a tím si prst obvázal. A po tomto základním ošetření mi najednou začaly docházet další souvislosti. Je celkem pozdě večer, (asi jedenáct), sám u řeky, nikde nikdo a já bez ničeho, co by mi nyní pomohlo.
Jediné, co jsem měl, byl desinfekční gel, který požívám po „velké potřebě“. Jenže, tento gel nelze použít na ošetření otevřených ran. Pokusil jsem se tedy alespoň o očištění nejbližšího okolí rány a znovu jí zakryl posledním, dosti krví nasáklým kapesníčkem.
A takto jsem vydržel až do druhého dne, kdy jsem sbalil věci a odjel domů. Tak jsem nejen zjistil, že jsem se řízl tak hluboko, že to zřejmě zasáhlo i část kloubu, ale rovněž jsem zpytoval svědomí, jak to že mě nikdy nenapadlo dát si malou a základní lékárničku do tašky na ryby.
Bez lékárničky už na ryby nevyrážím
Měl jsem štěstí, že to dopadlo jen pořezaným prstem. Stát se může cokoli a pokud se u vody a to i po nocích pohybuji sám, musím být připravený i na takovéto situace.
Nyní už bez lékárničky na ryby samozřejmě nevyrážím. Vyrobil jsem jí ze zbytků několika autolékáren, jimž skončila „papírová“ doba trvanlivosti.
Budu doufat, že jí nebudu potřebovat.
